Webmagazin.cz

Svižným stylem psaní si Jan Bauer vybudoval početnou základnu čtenářů. Ani tahle knížka nebude výjimkou a potěší všechny, kteří se řadí k jeho příznivcům. A ti další? Tady by mohl přijít kámen úrazu. Ti, které přemyslovská éra zajímá, již autor příliš nepřekvapí, snad jen několika detaily umně vpletenými do širokých kontextů edukativních příběhů. Co z toho vyplývá? Tuhle knížku by si měli pořídit ti, kterým je historie spíše povrchnějším koníčkem, než skutečným, hlubokým zájmem.

Jako vždy, i zde Jan Bauer přichází s dalšími tezemi o bílých místech našich dějin, které se samozřejmě najdou i v přemyslovské éře. Vede tak čtenáře k novým výkladům i nutnosti zamyslet se nad dogmatikou české historie tak, jak ji vidí zejména starší učebnice dějepisu.

A na co se můžete v knize těšit? Své osoudy před vámi rozprostřou slavní přemyslovští králové stejně, jako jejich knížecí předci. Jan Bauer rozebere například vztah Oldřicha a Boženy, a nabídne vysvětlení, jak se na nerovný svazek mohla tehdejší společnost dívat s pochopením, či zdali byl únos Jitky skutečně tak romantickým aktem, jak dnes bývá líčeno. Stranou nezůstanou ani četné milenky, zhrzené ženy, a samozřejmě dodnes ne zcela pochopitelné vraždy mužů na českém trůnu. A nezůstane samozřejmě jen u Václava III. Čtenáři pak jen zůstane líto, že se na 240 stran nevešlo ještě více informací.

Hříchy a vášně přemyslovských králů
Autor: Jan Bauer
Vydalo nakladatelství ČAS
cena 249 Kč (v e-shopu http://www.nakladatelstvicas.cz/kniha/hrichy-a-vasne-premyslovskych-kralu)

Ukázka z knihy:

Spytihněv zemřel v pouhých třiceti letech a na knížecí stolec byl
v souladu s Břetislavovým příkazem povolán jeho druhorozený
syn Vratislav, budoucí první český král. Víme, že byl třikrát ženatý.
Se svou první, jménem nám neznámou manželkou se oženil ještě
za otcova života jako olomoucký údělný kníže. Když ho po svém
nástupu na knížecí stolec starší bratr Spytihněv II. zbavil jeho
olomouckého údělu, ze strachu před ním raději uprchl do Uher.

Na olomouckém hradě však zůstala jeho těhotná manželka. Vratislav
patrně spoléhal na bratrovu velkorysost. V tomto ohledu se však notně spletl. Krutý kníže nechal mladičkou ženu odvézt na hrad Lštění na Sázavě, kde ji svěřil k opatrování tamnímu kastelánovi jménem Mstiš. Zde byla tato nešťastnice krutě týrána a Mstiš, jak připomíná kronikář Kosmas, „... ji nehlídal tak, jak by se slušelo na takovou paní, neboť každé noci její nohu okovem připoutával k své noze“. Teprve na přímluvu biskupa &Sebíře kníže Spytihněv svou švagrovou propustil, ta však krátce nato na následky útrap předčasně zemřela. „... Poněvadž byla blízko porodu, pospíchajíc na cestě, poškodila si dělohu a do tří dnů vypustila duši nejkrásnější mezi ženami, protože nemohla vydati z života
nezralý útěžek,“ uvádí Kosmas.

Vratislav zatím trávil čas na dvoře uherského krále Ondřeje I.,
kam se ještě před ním uchýlila jeho matka Jitka. Přitom rozhodně
nebyl nevšímavý k ženským půvabům, jak o tom svědčí skutečnost,
že se brzy po smrti své první ženy znovu oženil. Král Ondřej
I. mu totiž nabídl za manželku svou zhruba patnácti- či šestnáctiletou
dceru Adlétu a na takovou nabídku nebylo možné říci „ne“.
Vždyť si svatbou s touto uherskou princeznou Vratislav zajišťoval
podporu jejího otce. Kosmas o Adlétě uvádí: „... Byla to dívka
již pro lože manželské dospělá, velmi sličná, mnohým ženichům
svým svou nadějí budící závist. Sotva ji host (rozuměj Vratislav)
uzřel, osudně se zamiloval; dobrý král tomu nebránil a po krátkém
čase dal mu ji za manželku.“

Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Hříchy a vášně přemyslovských králů