Tato povídková kniha s brožovanou vazbou obsahuje na 160 stránkách celkem šest příběhů, jež mají společného mnohem víc než jen téma ženské lži. Hlavním společným faktorem je postava intelektuálky Ženi, která v jednotlivých příbězích hraje většinou hlavní, jindy vedlejší roli. Pokaždé je však pozorovatelem, který pouze sleduje, ale nehodnotí vnější svět.
Jednotlivé povídky jsou časově uspořádány tak, aby na sebe časově navazovaly, ačkoliv to poznáváme pouze podle toho, že Žeňa a případně její děti jsou zase o pár let starší. Další spojnicí je samozřejmě téma. Ženy a jejich lži, nepravdy vycházející vždy z představy o sobě samé. V podstatě se jedná spíš o přetvářky než účelové skrývání pravdy za nějakým ziskem, dokonce někdy přetvářky tak dokonale skryté, až jí její stvořitelka sama věří, přijímá ji za svou.
Ačkoliv Ulická popisuje několik různých příběhů, je škoda, že některé z nich jsou si vzájemně dost podobné, právě díky tomu společnému typu lži. Protože se zároveň ani autorka, ani její hlavní hrdinka Žeňa, nijak nepídila po příčinách oněch lží, v knize jako by něco chybělo, odpovědi. Je na čtenářích, aby si motivy lhaní domyslely podle předložených indicií. Někdy jsou naznačovány, ovšem do hloubky autorka nešla. Proč ženy lžou, se tedy nedozvíme, nebo alespoň ne přímo. Psychologicky nejpropracovanější přitom zajisté je poslední příběh, v němž se Žeňa blízce dotýká smrti a její zoufalý psychický stav, stejně jako bezmoc okolí, velmi silně dýchá realitou, jež čtenáře vtáhne. Autorka tím navíc dosáhla efektu jisté gradace, od jednoduššího ke složitějšímu.
Tento dojem ještě znásobuje časový posun mezi povídkami, o kterém jsem se již zmínila. Na začátku knihy sice dělá čtenáři trochu problém zařazení do nějaké doby, ale postupně se díky naznačovaným okolnostem zorientuje. Postupně si uvědomuje autorčin pozorovací talent a trefný popis, je úžasné sledovat, že jak Žeňa stárne, líná šedá doba kolem ní se neustále zrychluje, spěchá, tlačí, strhává ji to a nakonec zcela pohltí.
Mezi řádky se pak od Ulické dozvídáme mnohem více o ženách. A jí zdůrazněné klady převáží nad schopností přetvořit pravdu k obrazu svému. Autorka vyzdvihuje především ženský soucit a empatii, díky kterým spolu dokáží vycházet i životní soupeřky. Zavadíme tu o ženskou solidaritu, se kterou se střídají v hlídání dětí a fyzické i psychické pomoci jedna druhé. Důležitá je též svobodomyslnost při respektování odlišné víry, která je v širším měřítku velice nereálná.
Ženské lži mají - jak je řečeno na zadní straně obálky - odhalit vnitřní svět ruských žen. Národnost tu není důležitá, všechny ženy mají podobné starosti, o partnera, děti, rodinu, práci. Přesto je vnitřní svět ženy emotivně složitý, a tak se Ulická dostává vlastně jen kousek pod povrch tohoto světa. Pokud by ho měla skutečně odhalit, rozhodně by jí nemohlo stačit 160 stran na šest příběhů. Výhodou této psychologické zkratky je, že nenudí, není rozvláčné, je k věci. Zároveň se jedná o inteligentní čtení, které je možné domýšlet.
Ulická Ljudmila, Ženské lži
Nakladatelství Paseka, 2013
Zdroj obrázku:neoluxor.cz