Dlouho mě lákala představa napsat knihu pro mladé čtenáře a jelikož mám dost bujnou fantazii, vznikl z toho nakonec příběh se špetkou sci-fi, který jde do běžné knižní distribuce.
Hlavní hrdinkou knížky je dívka, která nežije v lidském světě, ale ráda by do něj alespoň částečně pronikla. Chtěla by si pořídit lidské miminko, jelikož je to v jejím městě velká móda. S tím samozřejmě přichází řada komplikací, které neočekává a s nimiž se snaží bojovat.
Ukázka z knihy:
"Hupsla jsem zpátky do sítě a nalistovala stranu dvaadvacet, ani nevím, proč zrovna tuhle, opět jsem zavřela oči a náhodně zapíchla prst. Líp jsem zvolit nemohla. Objevila jsem naprosto úžasnej článek o nový módě v Austrálii, kde začali prodávat lidský mimina v supermarketech. Každá Cerkyně si je může normálně koupit a hrát si s nima.
Ach jo, v Austrálii jdou pořád napřed. My tady trčíme sto let za pracerkama. Hrozně mě to nadchlo a zároveň odrovnalo. Mít opravdový lidský dítě pouze pro sebe. To by mě bavilo víc, než chodit do multikina s Litou. V článku se uvádělo: „Miminka jsou skutečně obrovský hit a podle posledních průzkumů veřejného mínění si je přeje osmdesát procent australských Cerek na Velký svátek.“
Ani se jim nedivím a bez váhání bych se do těch procent přidala. Představila jsem si totiž malý růžový ručičky, co mně cuchají vlasy. Hned bych si nejraději jedny přinesla domů. Budu to muset proklábosit ve škole, třeba se něco podobného dostane i k nám.
Asi za týden přiběhla za mnou domů Lita s úžasnou novinkou:
„Představ si, že do hypermarketu přivezli lidská mimina.“
„Fakt jo? Zpráva mě naprosto šokovala.
„Jasně, už je vystavují v krabicích.“
„To je super a vidělas je?“
„Neviděla, táta mi tam zakázal chodit, jenom o tom vyprávěl mámě, chápeš?“
„Chápu, můj táta je obdobně zabržděnej.“