Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Stanislav Češka: Případ hrozníčkové náušnice



Úvodník: Sérii Zločiny na Velké Moravě od Stanislava Češky jsem začala číst doslova od prostředka – z dosud vydaných tří dílů jsem si pro seznámení vybrala ten druhý a hned mi svým způsobem přirostl k srdci. Druhá recenze je věnována knize známého autora Vlastimila Vondrušky.

Článek: Češka, Stanislav
Případ hrozníčkové náušnice
Brno: Moravská Bastei MOBA, 2013

Jako tradičně se tu čtenáři setkávají se stárnoucím
knížetem Slavomírem, po vládci země nejmocnějším velmožem a vzápětí se ponoří do jeho vzpomínek, jež svěřuje dávno zesnulému biskupu Metodějovi. Tentokrát se věrozvěstové Konstantin a Metoděj stávají hlavními aktéry příběhu a nejednou jim půjde o holý život, přestože se je autor snaží všemožně chránit.
Podle názvu by se mohlo zdát, že hrozníčková náušnice bude představovat předmět doličný, bez kterého se historická detektivka nehne z místa. V prvních kapitolách je to beze zbytku pravda – měděná náušnice byla nalezena nedaleko zavražděného vojáka a dalo by se tedy usuzovat, že ji tam ztratila korunní svědkyně. Místo je však hojně navštěvováno milenci a jedinou možností, jak najít někoho, kdo si něčeho mohl všimnout, a tedy i být ohrožen na životě, je pátrat po majitelce náušnice. Záhada je vyřešena během okamžiku, po kolika málo desítkách stran už není potřeba, vyšetřovatel ji s klidným svědomím vrátí a dál se zabývá především pátráním po zrádcích, kteří se paktují s nepřáteli.
Celá detektivní práce probíhá možná až přespříliš rozvláčně. Občas se sice vyskytne nějaká ozbrojená potyčka, která stojí za zmínku, bohužel jí předchází zbytečné taktizování, po němž se už čtenář nemá na co těšit a sám autor se tím úspěšně připravuje o možnost ho jakkoli překvapit. Dokonce mu nevědomky v první polovině příběhu prozradí, kdo za zločiny stojí. Čtenář má všechno pěkně naservírováno, nemusí se nijak snažit, nebo snad přemýšlet nad tím, kdo a proč. Ti, kteří četli Případ podivného gombíku, na všechno přijdou ještě dřív – mají nespornou výhodu, znají veškeré podrobnosti o potrestaných velmožích a pokusu o vzpouru – okamžitě poznají, odkud vítr fouká, přestože Stanislav Češka tu mnohem častěji odkazuje na první knihu – Případ úzké dýky.
Přesto si autor, především v pomyslné druhé polovině knihy, najde prostor, ve kterém čtenáři dokáže, že není radno ho podceňovat. Někdy sice člověk podléhá dojmu, že knihu příliš zbytečně natahuje, aby si splnil povinný rozsah. Není tomu tak a Češka ví, co dělá. Musí zmínit alespoň několik následujících událostí, než knihu prohlásí za dokončenou a přidá historickou poznámku, již ocení nejen nováčci na poli historie, ale také čtenáři znalí dobového prostředí.
 


Vondruška, Vlastimil
Ulička hanby
Brno: Moravská Bastei MOBA, 2013


Snad by se dalo říct, že si Vlastimil Vondruška dalším volným pokračováním série 

Letopisy královské komory, vydaném na podzim 2013 v nakladatelství MOBA, polepšil. Po předchozím, nepříliš dějovém Osmanském táboře, přišel s Uličkou hanby, který akcí a napínavými okamžiky oplývá až až. Čtenáře o tom přesvědčí hned první stránky…

Už na začátku je potřeba se sklonit před genialitou autora, který pomocníky hlavního hrdiny – Petra a Rozárku – odklidil na vedlejší kolej, tedy na letní sídlo jejich pána. Člověk by dal ruku do ohně za to, že tento detail bude mít pro další vývoj příběhu význam. Místo toho Jiří Adam z Dobronína pátrá po zmizelém šlechtici společně se služebníkem jeho bratra a svojí dávnou milenkou – vysloužilou nevěstkou.
Přestože je akcí v příběhu víc než dost, základem je vražda a několik křivých svědectví, jež pána z Dobronína málem pošlou na popraviště; jednotlivé události se s nečekanou pravidelností opakují. Místy tím sice autor zajistí vtip, jindy se však zdá, jako by se k tomu nutil a čtivost poněkud pokulhává. Každopádně, Vondruška je Vondruška a dokáže z toho poměrně snadno vybruslit, což se mu musí přičíst k dobru.
Později, když děj vrcholí, má čtenář pocit, jako by některé postavy znal a denně je potkával. Autor to nikde neuvádí, nemůže však být pochyb, že je to „podobnost čistě náhodná“. Dobrý spisovatel dokáže i u fiktivních postav vystihnout povahy, jak se běžně vyskytují i u žijících lidí.
Zdá se, že už k žádnému nečekanému zvratu nemůže dojít. Do závěru zbývá několik posledních stran, kde bude pachatel konečně usvědčen… Vondruškovi věrní příznivci v
ědí, že jeho hrdinové neodejdou od rozdělané práce, spravedlnosti vždy učiní za dost, byť ne vždy zcela obvyklým způsobem a totéž očekávají i od Uličky hanby. Změna je život, Vlastimil Vondruška překvapí až podivuhodně otevřeným koncem, jemuž dominuje motiv roztrhaného dopisu, snášejícího se na hladinu řeky. Kdo, co a proč? Náznaky by tu byly, záleží už jen na každém z čtenářů,co si bude domýšlet…
 
Ukázka z knihy:
 
„Jste urozený pan Jiří Adam z Dobronína?“ ujišťoval se příchozí oparně. Když královský písař přisvědčil, stejně váhavě ho požádal, zda by ho nedoprovodil.
„Kam?“ zeptal se rozmrzele.
(…)
„Stále jste mi neodpověděl,“ řekl mezi dvěma sousty. „Kam vás mám doprovodit? Na Hrad?“
„Nikoli, tam bychom byli příliš na očích,“ vrtěl hlavou Michal z Křince. „Jen pár kroků. Můj pán na vás čeká v kočáře za rohem. Nechtěl zastavit před vaším domem.“

 
Vondruška, V.: Ulička hanby. Brno: Moravská Bastei MOBA 2013, s. 10 – 11.
Obrázek: kosmas.cz

 





04.01.2014 - Lenka Martinková