Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Bohatýr: Ocelové žezlo
Úvodník: Přestože třídílné historické fantasy slovenského autora Juraje Červenáka nepatří mezi žhavé novinky, dostala jsem se k němu až teď. Své čtenáře přenáší do 10. století a vypráví příběh Ilji Muromce stejně jako jeho nových přátel.
Článek: Ilja Muromec je mrzák, kterému se každý posmívá. Dokonce i dobyvatelé jeho rodné vesnice ho nechají naživu, aby mohl vládci kraje vyprávět o zvěrstvech, která tam spáchali. Bohové mu však přejí, do zpustošené vesnice přijíždí tři podivní poutníci a z Ilji udělají pohledného bohatýra. Prokletí je zlomeno a mladík by mohl být spokojen. Od poutníků navíc dostává varování a slibuje jim, že se podle něho zařídí. Svůj slib by nikdy neměl porušit, dobře si to uvědomuje, ale bohové s ním mají jiné plány. Řízením osudu se připojuje k družině knížete Svjatoslava a seznamuje se s jeho osobními obránci – mocnými Goryniči. První boje na sebe nenechají dlouho čekat. Jak se k nim Ilja postaví? A dokáže svou milou zachránit ze spárů krutých uctívačů draků?
Muromec má nepřátel víc než dost. Nejsou jimi jen únosci Dinary, ale svým způsobem také ti, proti kterým bojuje pod Svjatoslavovým velením. Často také navštěvuje jakousi snovou krajinu, má věštecké sny, které se mu nakonec vyplní. Bojuje proto navíc proti čarodějnicím a dalším stvořením, ohrožujícím jeho poslání. Na takový život není zvyklý, po každé sebemenší potyčce se uzavírá do sebe a přesto se – když to okolnosti žádají – zachová jako skutečný bohatýr. To dokazuje především závěrečná bitva v první knize.
Bojů a bitev je v prvním díle trilogie víc než dost. Jsou kruté a realisticky popsané, nic pro slabé povahy. Přesto se autorovi musí nechat, že není až příliš surový: raněné dobíjí, dá jim ránu z milosti a nenechá je trpět. I když… o všem se dá samozřejmě pochybovat. Jediné, s čím snad budou všichni souhlasit, je prohlášení, že kniha je skutečně vhodná jen pro dospělé. A nejen kvůli dostatku drastických scén…
Ukázka z knihy:
Najednou vězeň pohl hlavou.
„Za tebou…“ ozvalo se zpod špinavých vlasů. Hlas byl chraplavý, sotva slyšitelný, ale Ilja měl bystré uši.
Bleskově se otočil, pozvedl oštěp a přikrčil se do bojového postoje.
Nahé bílé tělo se s ohlušujícím zavytím odrazilo od skály nad dveřmi a skočilo na Muromce. V záblesku světla z ležící louče silák zahlédl vytřeštěné dravčí oči, vyceněná zubiska a drápy připravené rozsápat mu tepny.
Červenák, J.: Bohatýr . Ocelové žezlo.
Václav Soukup – Wales 2006, s. 139.
Obrázek: knihy.abz.cz
27.01.2014 - Lenka Martinková