Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - ZA ZRCADLEM - Alina Bronsky


Úvodník: Překvapení se rodí málokdy a většinou tehdy, když je nejméně čekáte. Od knihy Aliny Bronsky ZA ZRCADLEM jsem příliš neočekával – nakladatelství ji prezentuje jako fantasy četbu pro dívky. Ano, je to o patnáctileté dívce, jejím světě (a o tom „druhém divném“ světě), o jejích problémech. Ale jde zároveň o mnohem obecnější výpověď, kterou určitě pochopí a prožijí dospělí – zvláště ti, kteří pamatují čtyřicetiletí totality.

Článek: Ale od začátku. Juli jako každá jiná dívka stejného věku žije ve spořádané blahobytné rodině, chodí do lycea a zdálo by se, že jí nic v životě nechybí.  Náraz přijde v okamžiku, kdy jí zmizí matka a policie místo toho, aby se snažila  matku hledat, zjevně uhýbá od odpovědnosti. Přestože mají na škoĺe kromě čínštiny volitelný předmět „vyhnout se „konfliktu“ ona začne po matce pátrat sama. Na každém kroku však naráží na problémy nebo hradbu mlčení. Stejně tak začíná na problémy narážet čtenář, který zpočátku čte knihu jako dívčí současný příběh. Objevují se neznámá slova jako freak a čím více autorka představuje prostředí, v něž Juli žije, tím více si uvědomujete, že tohle je „jiný“ svět. Svět rozdělený na ty privilegované, mezi něž patří Juliina rodina (tak zvanou NORMALITU) a na početnou, ale opovrhovanou skupinu freaků.

Když jí pomalu začne otevírat oči nová spolužačka ze školy Ksy, Juli si najednou uvědomí, že až doposud žila v uzavřeném  - sice bezpečném – ale nesvobodném a omezeném světě NORMALITY. Ksy s ostříhanými vlasy a tetováním na čele vypadá jako freak, ale může překvapivě chodit do elitní školy, kam jinak freakové nesmějí ani vstoupit. Tady vyčnívá jako „vořech z ulice na výstavě čistokrevných pudlů.“ Je to právě Ksy ( a její bratr Ivan) kdo postupně strhávají Juli masku z očí. O freakách hovoří ne jako o těch, kteří se „poflakují v centru, mají vši a nakažlivé nemoci, opíjejí se za bílého dne  a vaří si drogy“ ale jako o „lidech“. A přes informace na internetu, které jsou pro dívky z Normality zakázané a nedostupné, také Juli vysvětluje, proč je její matka tou špatnou, která musela zmizet. Matka je totiž „víla.“ Za tímto slovem se však neskrývá to, co známe z klasických pohádek, tedy „krásná a něžná postava s průhlednými křídly a nějakou tylovou sukní, co má andělské vlasy.“ Víla v Juliině světě je hanlivé označení ženy, kterou společnost zavrhuje a také jedna z nejhorších nadávek. Proti vílám jsou určena různá opatření, je založen dokonce ústav na ochranu před nimi. Proč jsou víly tak nebezpečné? A je Juli po matce také víla?

Nebudu více říkat. Snad stačí toto uvedení do románu a čtenář bude pokračovat sám. Spolu s tím jak se otevírají oči Juli, otevírá se před čtenářem průhled do světa, který na první pohled je „normální“  ale ten pravý život je úplně jinde. A pak dojde na fantastický motiv, kdy Juli „vstupuje do obrazu,“  jehož autorkou je její matka, mimořádná vílí malířka, a najde na druhé straně to pravé normální, hřejivé, teplé, lidské, zářivé, to co lidé z Normality ani nevědí, že může existovat.  Jak v této chvíli nevzpomenout na Alenku Lewise Carrola vstupující do země za zrcadlem – odtud také zjevně název knihy, který by přesněji měl znít „za obrazem." Na rozdíl od Alenky, která ze svého prostého dětského světa vstupuje do zvláštního a podivně fantastického světa, kde potkává bizarní obyvatele, Juli (a s ní i její sourozenci) vystupuje z totalitního omezeného světa do světa čistoty a svobody. A každý dospělý čtenář už dávno pochopil podobnost – dveře v obraze Juliiny maminky a prostříhaná díra v „železné oponě“ jedno jsou.

Jak se divit autorce Alině Bronsky (viz foto v perexu), která má s mocí ovládanou společností svoji osobní zkušenost, že zvolila právě toto téma. Narodila se totiž roku 1978 na Urale ve Sverdlovsku v bývalém Sovětském svazu. Odtud její židovský otec emigroval v roce 1980 do Německa. Alina Bronsky dovádí osud své hrdinky po různých peripetiích nejen k nalezení ztracené víly matky, a k tomu, že pochopí, proč jsou pro lidi z Normality víly těmi, kdož „žijí mezi lidmi, vysmívají se nám a dělají všechno, jen aby nás viděli trpět.“ Juli i čtenáři v tu chvíli musí být jasné, že totalita musí mít svého nepřítele, na něhož je možné svést případné problémy a také to, že i ti elitní a blahobytní mají „své“ strachy – nejen ze ztráty své prestiže, ale především z lidí tzv. normálních, kteří jim dokáží strhnout masky.

Stálo by za to se rozepsat i o dalších motivech v knize, mezi nimiž zaujímá své místo i ambivalentní vztah Juli k nehrdinnému otci – „milovala jsem ho, ale zároveň mi byl odporný.“ Vše je vyprávěno čtivým živým jazykem, který umožňuje přečíst knihu jedním dechem, s patřičnou dávkou postupně odhalovaného tajemna.

Čtenářům problém nastane až ke konci knihy, kdy autorka jakoby začíná pospíchat, nedotáhne některé motivy (málo vysvětlená smrt rodičů Ksi, posuny v čase) a nastoluje další otazníky třeba vílí uzdravování pomocí tzv. inspira. Vše zjevně směřuje k tomu, že si Bronsky ponechává místo pro pokračování příběhů Juli, Ksy, jejího bratra Ivana a matky víly. Určitě se dočkáme další knihy, v níž dojde k vysvětlení a rozvinutí motivů knihy ZA ZRCADLEM. Už proto, že na úplném konci po Juliině větě „Je po všem“ následuje reakce matky „Všechno teprve začíná.“

Na závěr ještě malou poznámku ke grafické úpravě knihy. Nevím jestli všechny titulky a čísla stránek jsou záměrně tiskově nedotažené nebo je to grafický záměr, ale vypadá to jakoby došla tiskaři barva, nepůsobí to příjemně a čtenáře to ruší.
Foto: ratsgymnasium-gladbeck.de, albatrosmedia.cz
***************************************
Alina Bronsky: ZA ZRCADLEM
Z německého originálu Spiegelkind přeložila Tereza Pecková,
Vydalo nakladatelství CooBoo v Praze roku 2013
ve společnosti Albatros Media a.s.

03.02.2014 - Stanislav Polauf