Webmagazin.cz

Císařův hněv byl mimořádný. Vyhrál konflikt, který měl Habsburky odstranit z českého trůnu. Pomohl jim české země držet skoro 300 let.

Soud s provinilci zahájil svou činnost v polovině března 1621. Předsedal mu kníže Karel z Liechtensteinu.
Každý z obžalovaných musel nejprve odpovědět na nekonečných 236 otázek týkajících se defenestrace, volby direktoria, vypovězení jezuitů, sesazení Ferdinanda, přijetí Fridricha Falckého atd. Předem se provinil každý, neboť kritéria při posuzování viny byla extrémně přísná. K hrdelnímu rozsudku stačilo, že měšťan přijal funkci v městské radě. Za provinění považoval soud i prosté plnění povinnosti odvodu berně anebo fakt, že se občan na stavovské úřady obrátil s vlastní žádostí či prosbou. Stačil krátký proces. Královský prokurátor vznesl 2. dubna 1621 žalobu a 5. dubna už visel rozsudek se jmény emigrantů na šibenicích pražských měst. Všichni byli odsouzeni k smrti.
Během dubna se exekuční komise sešla dvakrát, aby vynesla rozsudky nad rebely, kteří zemřeli v „trvalé vzpouře” – za povstání Petr ze &Svamberka, Albrecht Jan Smiřický, generál Leonhard Colonna von Fels, Michal Slavata a Oldřich Kinský. Další návrhy na rozsudky byly vypracovány v květnu (17. května – 25 rozsudků, 29. května – 20 rozsudků) a v červnu (12. června – 6 rozsudků). Celkem tedy komise vynesla 51 rozsudků.

Obviněných bylo tolik, že se komise obávala navrhnout, aby byli popraveni všichni a takové množství poprav by mohlo vyvolat představu toho, že nejde o trest, ale o pomstu. Proto byli provinilci rozděleni do tří skupin: Nejméně měli být potrestáni ti, co nic jiného neučinili, než že uznali Friedricha Falckého za krále – to se týkalo i katolíků; ti měli být potrestáni jen pokutou.

Těžšího trestu se mělo dostat těm, kdo měli v době povstání nějaký úřad nebo vykonali pro povstaleckou vládu nějakou službu, tedy dopustili se dvakrát urážky majestátu; měli být zbaveni úřadů a konfiskován jim majetek. A ti, kdo vedli povstání – jim byl navržen trest smrti.

Popravy na Staroměstském náměstí 21. června 1621 byly obzvláště okázalým manifestačním projevem politiky Ferdinanda II. Měly připomenout nejen stavům zemí Koruny, ale celé Evropě nedotknutelnost práv králů z Boží milosti. Toto divadlo bylo výkřikem, jenž měl připomenout všem neposlušným, že je nutná jejich poslušnost a odevzdanost víře a panovníkovi.

Ze 27 odsouzených k trestu smrti byli tři stavu panského (Václav Budovec z Budova, člen Jednoty Bratrské, Joachim Andreas von Schlick-jediný pohřben i s hlavou, Graf von Passaun und Weišzlig;kirchen in Elbogen, vůdce luteránu a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic), sedm ze stavu rytířského a sedmnáct ze stavu měšťanského. Tam náležel i známý lékař, filozof a diplomat dr. Johannes Jessenius z Essenu. Dalším dvěma německým lékařům před vlastní popravou usekl popravčí ruku. Nebyli to toliko Češi, pět z nich byl Němci a Jessenius byl pocházel z Uher. Dokonce ani všichni nebyli protestanty: Diviš rytíř Černín z Chudenic byl katolík.

Hroznějším trestem než popravy a vězení byly však konfiskace. To co mělo být trestem, stalo se loupeží a podvodem. Nutno podotknout, že konfiskace byla starý trestní prostředek českého práva, kterým dokázali české stavy vládnout velmi bezohledně. Za vlády Rudolfa II. byl tento trest vyloučen stavy ze zákoníku. &Slechtic nesměl být trestán na majetku. Avšak za povstání české protestantské stavy znovu tento trest obnovily a použily jej proti protivníkům domácím. A vítěz se nerozpakoval toto napodobit. Fakticky konfiskace začaly vstupem katolických vojsk. Trestání nebyli jenom vůdcové nebo přední účastníci odboje, ale bylo rozšířeno na všechny svobodné obyvatele království. Kdo měl majetek zapsaný v zemských deskách, ten byl podezřelý, že je povstalcem, a čím více kdo měl, mohl si být jist, že jej stihne tím větší pokuta. Některé šlechtické osoby nebyly potrestány a pokutovány jen proto, že neměly majetek, nebo že jejich majetek byl zadlužen nad skutečnou cenu. &Slo zde jen o získání peněz a ne o potrestání viníků. Mírně se také nakládalo s katolíky a s těmi, kteří včas přestoupili na katolickou víru. Existovaly i případy, že již odsouzeným provinilcům byly ponechány statky, přestoupili-li na katolickou víru.

Historik Bílek počítá, že v Čechách bylo zkonfiskováno šlechtě a městům statků za odhadnutých na 30 milionů zlatých a bylo přijato jistin za 5 milionů, konfiskace majetku Valdštejnova r. 1634 byla 13 milionů, celkem dosáhly konfiskace 48 milionu zlatých. Bylo ke konfiskacím odsouzeno 680 osob a 580 osob bylo osvobozeno především proto, že byli, či stali se katolíky.

České země utrpěly ztráty ekonomické tažením vojsk a s tím souvisejícím drancováním. Třetina polnosti zůstala ladem a třetina statků, usedlostí byla buďto vypálena nebo zpustla. Zkáza měst byla větší než zkáza venkova.

Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Co se stalo po bitvě na Bílé hoře? - střípky z historie