Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Lazebníkova dcera v podání Lindy Laffertyové



Úvodník: Pro mnohé z nás neexistuje známější příběh z českých dějin o lásce a šílenství, než ten, který se odehrál za vlády císaře Rudolfa II. na Českém Krumlově. Nejeden z nás narazil na jméno Julius Caesar d´Austria a zaslechl děsivou historku o Markétě Pichlerové. Ve vyprávění o „šíleném Julkovi“ všechny cesty nevedou do Říma, nýbrž do Krumlova. A to i v případě, že knihu napsala americká autorka.

Článek:
Všechny postavy z příběhu Lazebníkova dcera žily.  Možná se nejmenovaly tak, jak se  je Linda Laffertyová rozhodla nazývat, ale život v renesančním městě by bez nich nebyl takový, jaký byl. Historické zprávy se zmiňují jen a pouze o Markétě Pichlerové, dceři lazebníka a milence císařova nemanželského synka. Chtělo by se říct, že veškeré události budou epizodní, pro vývoj habsburské vlády zcela bezvýznamné. Autorka čtenáře z tohoto omylu snadno vyvede, když svůj román, založený na známých českokrumlovských legendách, vypráví na pozadí války s Turky, Matyášově snaze získat český trůn a každodenním životem ve městě, který naruší šílený kralevic.

Kdo se aspoň trochu zajímá o historii, ví z legend, jak to s Markétou, přezdívanou „Mušle“ dopadlo. I následující aférka kolem dona Julia je prakticky notoricky známá a čtenář má pocit, že autorka – navíc ze zcela jiného prostředí – nemůže vymyslet nic nového, co už pověst dávno neřekla. Kniha však mile překvapí. V okamžiku, kdy je čtenář připraven na nevyhnutelné, dojde ke zvratu. Laffertyová jednoduchým tahem, dokonale nenápadně, děj obrátí o sto osmdesát stupňů a není v čtenářových silách si toho všimnout. S uspokojením knihu zavře, uloží ji do knihovny a teprve pak mu dojde, že se vlastně stal svědkem zázraku v podobě hyppyendu. Není však možné čekat romantický, pohádkový závěr, končící slovy „… a žili šťastně až do smrti“.  Kdepak, historický román vychází ze skutečného života…

Na každém díle je samozřejmě možné nalézt nějaké chybičky a ani Lazebníkova dcera není výjimkou. V tomto případě jde však jen o drobnosti, které lze autorce snadno prominout. V závěrečném rozhovoru se přiznává, že inspiraci získala během dovolené v jižních Čechách a snažila se nastudovat dobové reálie. Přesto si plete některé naše panovníky a činy jednoho přisuzuje druhému  -  stejného jména. Historických chyb tohoto druhu se dopouští nejeden rodilý Čech, u „native“ Američanky je proto obdivuhodná její snaha proniknout do tajů našich dějin. Čtenář se může těšit na netradiční pohled a příběh, který mu nedá spát.

Ukázka z knihy:
Se smíchem předváděl ženu na habsburském dvoře, klaněl se a ovíval si tvář neviditelným vějířem. Přitom mrkal řasami a předstíral, že flirtuje s Mingoniem, který si mezitím znovu sedl.
MIngonius se smál, až se za břicho popadal, dokonce i Pichler se k němu ostražitě přidal. Nemohl uvěřit tomu, že jeho dcera přivedla mladého prince do tak rozverné nálady.
(…)
Don Julius se na něj zamračil.
„Učím Markétu, na co se má připravit, až mě bude doprovázet do Prahy,“ zdůrazňoval.


Laffertyová, L.: Lazebníkova dcera. Brno: JOTA 2013, s. 220 – 221.
Obrázek: jota.cz

10.03.2014 - Lenka Martinková