Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Spisovatelka Martina Bittnerová má ráda rozmanitost



Úvodník: Martina Bittnerová je autorkou povídek a popularizačních článků o významných českých osobnostech minulosti. Dlouhodobě se zajímá o literární historii s důrazem na 19. století.Právě vychází její pátá kniha - Utajené životy slavných Češek.

Článek:

Právě vám vychází nová kniha – Utajené životy slavných Češek. Co vás inspirovalo k jejímu napsání?
Hlavní impuls mi dala herečka Leopoldina Ortová de Pauli, na níž jsem narazila při psaní předešlých knih. Někde tvrdili, že spáchala sebevraždu a jinde to zase vyvraceli. Věděla jsem, že to byla velká hvězda Národního divadla a chtěla jsem se trochu seznámit s jejím životem. Mám ráda divadlo a některé osudy lidí jsou opravdu tragické a dojemné zároveň. Nejvíc mě na tom fascinuje to zaujetí pro práci, pro tvorbu a je jedno, jestli divadelní role, nebo knihy. V dobovém tisku jsem nalezla některé citáty, resp. komentáře týkající se manžela Leopoldiny. Pár jsem jich do knihy použila, protože podle mě platí dodnes. Oni tam třeba říkají, že zjednodušeně řečeno, český člověk má tendenci klanět se a obdivovat se těm nesprávným jedincům, kteří ve skutečnosti nejsou ani morální, ani jakoukoliv jinou autoritou.

Jedná se už o vaši pátou knihu. Na vašem kontě máte jak historické knihy, tak povídky i scifi román. Zdá se, že vaše psaní nemá hranice. Vnímáte různorodost vašich knih jako pozitivní?
Mám ráda rozmanitost, připadá mi, že stereotyp je poněkud otupující. Rozhodně nechci zůstat v jednom žánru. Nicméně problém je v tom, že jsem zapadla do škatulky historie a nějak ji nemůžu setřást, i když na druhou stranu jsou čtenáři, kteří znají třeba je mé povídky a ani netuší, že jsem nějakou knížku s historickým námětem napsala. Tudíž záleží, z jakého úhlu se na to asi člověk dívá.

Podle čeho se rozhodujete co psát? Zamýšlíte se i nad prodejností možného tématu, nebo se řídíte výhradně momentálním nápadem?
Řídím se momentálním pocitem a samozřejmě nápadem. Přiznám se, že na prodejnost nemyslím, což bych určitě měla. V zásadě ale stejně ta knížka obvykle dostane „komerční název“ a pak na mě někteří intelektuálové hledí skrz prsty, jenomže do té chvíle, než zalistují a zjistí, že ten obsah příliš s názvem nesouvisí. Snažím se tvořit tak, aby to bylo pro čtenáře čtivé, přesto jim podprahově sděluji spoustu informací a nutím je, aby se nad některými otázkami zamysleli. Já si myslím, že to je poslání literatury, nejen bavit, ale i nastolovat důležité otázky týkající se lidského života i mezilidských vztahů. Literatura by měla v lidech vyvolávat hlubší emoce.

Je neuvěřitelné množství lidí, kteří se snaží na trh „udat“ svou prvotinu. Co byste jim poradila, aby měli větší šanci zaujmout nakladatele?
Asi nejsem úplně ten pravý člověk, který by měl druhým radit. Já jsem sice měla u své prvotiny asi štěstí, ale pak se to přetavilo do zážitků, na které bych raději zapomněla. Někdy mám dojem, že stačí zajít s nakladatelem na pivo a „nechat si poradit.“ Trochu to zlehčuji, ale dnes hraje hlavní slovo komerční hledisko a tím by se asi měli řídit.

Jak velkou roli podle vás v prodeji knihy hraje reklama?
Nedávno jsem četla rozhovor s jednou nakladatelkou, která si povzdychla, že se u nás pořád ještě čtenáři drží toho, že překladová literatura je lepší než naše původní, protože to, co je cizí, voní lákavými dálavami a tudíž je to přitažlivější. Jinak řečeno, pokud by asi Češka vydala knihu pod pseudonymem Jane Midletton a na obálce by se skvěl titul „Polední žár“ a přes to by ležela páska – světový bestseller, bude se to prodávat určitě skvěle. A nebude přitom příliš záležet na obsahu a ani na tom, jestli je nálepka bestseller pravdivá. Já jako čtenář si ale stále vybírám knihy podle toho, že si v nich nejprve zalistuji a kousek si přečtu. Tudíž miě mohou nutit některé knihy horem dolem, ale mě to nechává chladnou. Samozřejmě ale na většinu populace všechny tyto zářivé reklamy velmi pozitivně působí.

Vraťme se k vaší nejnovější knize. O čem je a co zajímavého se čtenáři dozví?
Seznámí se s několika profesními i životními osudy nevšedních žen, které pro nás mohou být částečně jak inspirací, tak i malým varováním, že některé věci se v životě nevyplácejí. Volně navazuje na ty předchozí, takže se opět čtenáři setkají s Boženou Němcovou, Sofií Podlipskou, či s F. X. &Saldou, ale v trochu jiných životních rolích i situacích.

Jak náročné bylo sehnat veškeré podklady na základě kterých jste mohla začít psát? Představuji si ty hodiny v archivech, nekonečné vypůjčování životopisných knih...
Tím, že náš český svět není tvořen jen lidmi, kteří v sobě nesou alespoň minimum základní ochoty, v tomto případě jsem dost narážela v oblasti literatury. Nemá smysl to rozpatlávat, ale docela jsem se zapotila. Pro mě je ale důležité, že jsem tyto nástrahy zvládla a mohla psát. Ovšem já nepíši čistou literaturu faktu, nedržím se toho, že musím mít zdokladovaný každý den života dané osobnosti. Navíc bez špetky fantazie a humoru se neobejdu ani v historii. Vždy říkám a zdůrazňuji, že je to můj pohled na danou osobnost, byť psaný na základě poznání faktů o jeho životě.

Která z „Češek s utajeným životem“ vám je nejsympatičtější a naopak která nejméně a proč?
Abych se přiznala, tato otázka mi bývá kladena i na besedách a velmi nerada na ni odpovídám. Protože si myslím, že je důležité připomínat všechny osobnosti, které se něčím vyznamenaly, nebo se o něco zasloužily. Přesto asi mi je svým myšlením bližší Leopoldina Ortová de Pauli než třeba Simonetta Buonaccini. Každopádně se při psaní neřídím sympatiemi, prožívám úplně jiné emoce jako bolest, nebo lítost. Nejsem z kamene a ty osudy mě dost často hodně zasáhnou. Jenomže už nejde říci – měla jste to udělat úplně jinak. Ten osud je dávno odžitý a uzavřený.

O těchto osobnostech také přednášíte. Jaké jsou nejčastější dotazy posluchačů? Co je na naší historii nejvíce zajímá?
Posluchače zajímá samozřejmě nejvíc Božena Němcová, což je vůči jiným ženským spisovatelkám poněkud nespravedlivé. Nicméně to chápu, protože ona mediální masáž lidem nejvíce nutí životní osudy Němcové. Z mých přednášek a besed si ale pak odnášejí určitě i poznání, že existovaly jiné osobnosti a dokonce se vzájemně přátelily a znaly. Právě tahle propletenost je většinou zaujme nejvíce a někdy i končíme v diskusi o jistých paralelách mezi minulostí i přítomností a naší nepoučitelnosti...

Na čem aktuálně pracujete?
Mám toho rozpracovaného víc, nicméně nemám teď klid na psaní, doufám, že ho zase naleznu. Už se těším, až se na to vrhnu. Ale pochopitelně s novou knížkou vždycky přicházejí příjemné povinnosti jako křty apod., tudíž jsem víc v běhu, než doma u počítače.

 

 

 

 

 

 

 

 





09.04.2014 - Vanda Malá