Žena držela hrubě Ylvu za vlasy a přinutila ji zvednout tvář. "Jaká je?" zeptala se muže. Nezvýšila hlas, ačkoliv Ylva křičela a plakala a nesouvisle mluvila o tom, co bylo. Žena nechtěla promeškat ani vteřinu z Ylvina ponížení, této dlouho očekávané nápravy.
"Jako strkat ho do kýble s teplou vodou? Bude asi vytahaná. Není divu, po tom množství chlapů, co v sobě měla."
Žena ji zatáhla za vlasy. "Je to tak? Jsi vytahaná?" Ylva plakala tak, až jí z nosu tekly hleny. Hlava se jí kolébala do rytmu s mužovým přirážením. Obličej měla stažený bolestí.
"Myslím, že se jí to líbí," řekla žena. "Je vidět, že se jí to líbí. Budeš to muset několikrát zopakovat, miláčku."
Ylva se ji pokusila oblomit. "Prosím vás." Žena se k Ylvě naklonila. "Já nic nedělám," zašeptala. "Já se jen dívám."
Pohyby se zrychlily a nakonec ustaly. Muž udýchaně vstal, natáhl si spodky a vlezl do kalhot. Žena pustila Ylviny vlasy a postavila se. &Sla před mužem a odemkla. Nechala muže projít, než sama vyšla ven. "Buď ráda, že to byl jen jeden," řekla a zavřela dveře.