Makłowiczovo vyprávění umně lavíruje na pomezí fejetonu a cestopisu a připomíná tak proslulé dílo Claudia Magrise Dunaj. Základní rozdíl těchto dvou děl však tkví v tom, že na rozdíl od Magrise, který cestuje s knihami v ruce, skrze něž objevuje a komentuje prostor kolem sebe, Makłowicz cestuje spíše s příborem. Restaurace, kavárny a bary jsou pro něj výstavní síní národů. Jídlo i pití jsou hlavními hrdiny celé knihy a počátkem i cílem veškerých dalších odboček textu.

Styl vyprávění je svižný. Velmi oživujícím způsobem působí autorova častá sebeironie. S tímto nadhledem komentuje své počínání jak coby cestovatele, tak i spisovatele. Zmíněný odstup je často zdrojem velmi příjemného humoru, jenž knihu vyčleňuje z řad běžných (kulinárních) cestopisů.

Jednotlivé kapitoly jsou propojeny pouze tématikou a vymezeným prostorem. Jedná se jinak o samostatné cesty, které jsou řazeny bez důrazu na lineárnost času. Velmi zajímavá je však předmluva celého cestopisu, ve které autor vypráví takřka v přítomném čase o koupi domu v Maďarsku. V závěrečné kapitole se totiž takřka nenápadně dovídáme, že nakonec je vše jinak. Knihu tak lze číst i jako hledání druhého domova, domova ztraceného rozpadem pravlasti – Rakouska-Uherska.

Novému vydání Café Musea lze vytknout jediné. Některá místa v textu jsou pro jasnější pochopení opatřena poznámkami pod čarou. Jedná se především o vysvětlivky ke jménům, která jsou v průběhu vyprávění zmiňována a bez jejichž znalosti by mohla čtenáři ujít pointa. Otázkou však je, pokud nakladateli nevadilo opatřovat text poznámkami pod čarou, proč jimi nejsou vybaveny i jednotlivé názvy pokrmů, které Makłowicz uvádí konstantně v originálním znění. U mnohých tak čtenář nutně tápe a jeho chuťové buňky i imaginace by jistě ocenily drobnou vysvětlivku.

Tento drobný nedostatek samozřejmě není nikterak závažný, aby nebylo možné knihu Café Museum doporučit. Makłowicz ve svém díle ukazuje velmi zajímavý a osobitý způsob nahlížení nám nejbližších kultur, jenž je podán svižně a kořeněn nevtíravým vtipem. Proto rozhodně stojí za přečtení.
 



Robert Makłowicz
Café Museum
Dokořán, Praha 2014