Období května je obzvláště přitažlivé i pro speciální okruh nadšenců, kteří propůjčili svůj klid hledáním ideální krásy - bonsají. Dalo by se říci, že se již pravidelně tito nadšenci scházejí právě v botanické zahradě v Troji, aby uspořádali a nebo navštívili výstavu s dozvukem "mezinárodní".
Letošní rok připadla tato akce na 16.5.2014 - 25.5.2014. Takřka dva týdny zasvěcený původně asijskému umění tvarovat stromy. Program, který měl pevný harmonogram zval na cvičení Taiji, ochutnávku sushi (kterou jste si ale dostatečně museli zaplatit a nebo na workshop, který jste si museli objednat dopředu a ještě zaplatit stromek a misku). Samozřejmě v neposlední řadě čekala na návštěvníky samotná výstava zakomponovaná do Japonské zahrady v areálu botanické zahrady. Stranou ještě menší stánek s nabídkou rostlin, misek a stromků. Trochu ještě více stranou ukázka travních bonsají. Drobná samostatná výstavička, které by jistě do budoucna plno lidí přálo větší prostor.
Ale pěkně popořadě. Vše má svůj začátek, i když je ten začátek mezinárodního měřítka. A vernisáž toho měla být důkazem, byla opravdu mezinárodní: K. Ochiai (ředitelka informačního a kulturního centra velvyslanectví Japonska), pan velvyslanec Japonska T. Yamakawa, V. Bidlová (ředitelka Botanické zahrady), R. &S. Heřman (výkonný ředitel Česko-japonské společnosti), V. Hrdličková (japanoložka a sinoložka, čestná předsedkyně Česko-japonské společnosti), V. Matoušek (skladatel a interpret - flétna shakuhachi), P. Herynek (bonsajista, odborný kurátor výstavy), M. Klika (umělec a umělecký realizátor výstavy) a V. Kuřátková (keramička).
&Skoda jen, že si tuto laťku bohužel již samotná výstava neudržela. Přesto pozor, stromy a prostředí japonské zahrady neměli chybu. Příjemná kompozice a čeho si cením je i upřímnost popisků u samotných stromků. Většinou se totiž setkáte s tím, že je uveden majitel (zní to hrozně, že ano, "majitel stromu"), název stromu a odkud pochází právě zmíněný majitel. V pražské výstavě přibyl i popisek, odkud je samotná bonsaj a leckde bylo vepsáno import z Číny nebo dar. To klobouk dolů a jedno velké plus.
Přesto za hranicemi samotné výstavy jako by organizátorům došel dech. Plakát, který zval na doprovodné akce, nebyl hoden mezinárodní výstavy. Prodej a nabídka misek byla minimální. A pokud přišel na výstavu ten, který již tu a tam něco ze světa bosají zná, byl zklamán touto nedotažeností. Právě miskám, důležité součásti celku, by mělo být věnováno mnohem více místa, a to i v prodeji (pokud prodej dovolíme).
Bonsaj i její miska jsou na tom stejně jako obraz a jeho rám. Pokud věnujeme pozornost pouze jednomu a druhý bereme jako doplněk, většinou celkovému dojmu ublížíme. Je důležité vnímat bonsaj i její místo jako nedílnou součást a věnovat ji stejný díl pozornosti. A nejen to, mezinárodní výstava by měla být svým workshopem příkladem pro ostatní lokální výstavy, vždyť má nabízet to "nejlepší", co je zde možno vidět a ne si nechat zaplatit vše, od zaparkování auta, čajového obřadu, tvarování a "materiál" na workshop. Příroda nám své stromy také neprodává.
