Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Časopis AIRSOFT
Úvodník: Výraz airsoft většinu z nás neosloví a není ostatně ani mým cílem podrobně vysvětlovat, co se za ním skrývá. Airsoft znamená pro určitou část mužské populace koníček, resp. prostředek k tomu, jak se na okamžik odpoutat od všedního života. Je to totiž hra na „vojáky“, kdy muži různých věkových kategorií na sebe navlečou originály či kopie uniforem armád a policií z celého světa, vyrazí v nich do terénu a snaží se při tréninku simulovat bojové situace.
Článek: Sdružují se do různých skupin a každá představuje jinou jednotku. Airsoft patří k těm dražším zábavám, neboť výbava přijde na desetitisíce korun, ale je nutná k vyvolání dokonalé „iluze“. Airsoftová komunita má své srazy, pořádá různé akce a za spoustu z nich stojí parta airsofťáků provozující obchod s airsoftovou výzbrojí a především pak vydávají časopis AIRSOFT, který vychází na pěkném lesklém papíře a proto na první pohled vypadá přímo profesionálně. Ostatně i seznam obsažených rubrik jako historie, rozhovor, recenze aj. nevykazuje žádné známky amatérismu a celkem logicky přináší ty informace, jenž čtenář od podobně zaměřené tiskoviny očekává. Když se ale na věc podíváte reálně, tak páni redaktoři zde celkem bezostyšně otiskují „recenze“ na výrobky - zbraně, které si lze v jejich obchodě zakoupit. K této průhledné komerční aktivitě je přibalena prezentace airsoftových klubů, či postřehy z jednotlivých akcí přesně v duchu – „aby se neřeklo“.
Ve skutečnosti časopis mapuje obchodní činnost redaktorů a zájmy jejich kamarádů. Cenu 50 Kč za výtisk považuji proto za značně přemrštěnou. Vždyť klubové zpravodaje bývají mnohem levnější, nebo se vůbec distribuují zdarma.Tvůrci časopisu by mohli argumentovat, že přináší užitečné rady všem „airsofťákům“. Netvrdím, že ne, nicméně zůstává otázkou, jakou formou a jakým jazykem se tak děje. Kromě přispěvatele Toma zbytek redaktorů zřejmě studovalo maďarštinu, neboť ani slovní zásobou, ani stylisticky český jazyk neovládají. V samotných článcích se neustále vrací dokola k jedné myšlence, aniž by tuto uměli jasně a srozumitelně formulovat. Přímo hýří slovíčky typu – „super a fakt“ a ze sloves neznají snad jiné než „dát“. Odborné recenze tvoří za pomocí hovorové češtiny. Podstatné jsou samozřejmě informace, ale i ty přeci mohou mít slušnou stylistickou úroveň. Opravdu pečlivě jsem pročetla zhruba tři čísla AIRSOFTU a nechápu, proč redakce příspěvky z klubů neupravuje a rovněž nechápu, proč osmdesát procent textů nedosahuje ani kvality náplně rubrik „Listárna“ z denního tisku. I airsofťáci snad mohou chtít za své peníze víc a nebo se redaktoři domnívají, že označení „militantní“ rovná se hloupý?
Pokud bych si totiž coby nestranný pozorovatel měla utvořit úsudek právě z tohoto časopisu, musela bych se domnívat, že airsoftem se zabývají méně duševně obdarovaní jedinci a divím se, že samotní čtenáři dopustí, aby se tímto ostudným způsobem český airsoft veřejnosti prezentoval. A pokud hovořím o ostudě, její největší díl bohužel dopadá na hlavu redakce a to na pány MTJ, Riggse a Wituse, kdy zvláště texty těch prvních dvou dávají na frak celé naší žurnalistice, přičemž její otec Borovský se musí hrůzou obracet v hrobě.
/Poznámka autora – tento článek není myšlen jako hanobení airsoftové komunity, ale jako pozastavení se nad úrovní časopisu, jakým se tato komunita prezentuje v očích veřejnosti, neboť časopis si lze běžně zakoupit i v novinových stáncích./
23.08.2004 - Martina Bittnerová