Přiznám se, že z velkých reklam mám vždy podivný pocit. Naposledy jsem takto natěšená sáhla po očekávaném Demonologovi, kde s koncem přišlo zklamání. Dokáži si představit, že literární lahůdky nás čekají koncem roku, ale čtenář by neměl klesat na mysli, i tak je pár knih, co mezi poskládané košile, kapsle s mýdlem můžeme přibailt a rozhodně tím nic nezkazíme.

Kam v ČR - Poutní místa a duchovní památky
Koktavá P., Pitrunová Z.
CPress Brno, 2013

Turisté zaplesají, ti duchovněji ladění dvakrát tolik. Některé duchovní památky jistě potěší i člověka anti-církevně založeného. Určitá síla podložená historií návštěvníky přiměje usednout do prostých lavic a jen tak "zírat". V dnešní přetechnizované době jsou taková místa snad i potřebná.
Kniha je drobná, přesto zpracovaná na barevném křídovém papíru, s obrázky mapujícími všechny popsané poutní areály, kostely a kostelíky, kapličky, chrámy.
Výhodou knihy je i zařazení míst do GPS, včetně souhrnu veškerých kontaktů a termínů poutí a mší.

Jediné, co bych vytkla, je určitá roztříštěnost textu. Úvod střídá výstřižkové řazené zbylé informace. Tím, že další památka začíná graficky shodně, ztrácí čtenář chvílemi pověstnou "nit". Grafici by se měli zamyslet, zda toto tříštění informací s jednolitým podkladem neškodí až příliš. Dovedu si i představit, jak různé barvy pomáhají potencionálnímu čtenáři orientovat se v knize, ale pokud se použije "ta jedna", pak to nezachrání ani plno práce, která za sestavením této publikace jistě stojí.
 

Další kniha z oblíbené ediční řady KAM v České republice představuje čtenářům nejvýznamnější poutní místa a duchovní památky naší vlasti. Vydáte se po stopách historie chrámů, kostelů i kapliček, seznámíte se s jejich vzestupy a pády a nahlédnete na poutní místa, jež byla vždy symbolem zázraků, víry a naděje. Nezapomínáme ani na současnost, takže ke každému popsanému místu naleznete podrobné informace včetně souřadnic GPS a tipy na zajímavé výlety. 

Deset - Neobyčejný deník obyčejné holky

Lauren Myracle
Jota, 2012

A také jedenáct a dvanáct, třináct, dokonce i čtrnáct. O čem je řeč? O pokračování dalšího z řady deníků pro náctileté. Mimoňky a Poseroutkové již nestačí, přichází na řadu Viki Perryová. Puboš jak se patří a s ní i postup do vyšší věkové kategorie na dvouciferné číslo narozenin 10. Člověk by řekl, že s věkem přichází pro tuto drobnou dívčinu i odpovědnost a druhý stupeň na základní škole. Pokud ale je tím správným puberťákem, tak se tento posun jistě ve své kvantitě nevyrovná zvýšené přecitlivělosti na trapné situace s rodiči, nemožné sourozence, šíleně nudné čekání, hrozné vstávání a ještě hroznější usínání. Oblečení, které nikdy nevyvedlo z míry, je prakticky nenositelné a kamarádky jsou Sluncem, kolem kterého běhá prakticky vše.

Přiznám se bez mučení, mám doma stejně staré dítě a nevím, zda vidím ve Viki to své a nebo v tom svém Viki. Je to vcelku asi jedno. Důležité je to, že stejně jako Viki to mé, živé, hledá samo sebe v tomto velkém světě. Čte všechny Poseroutky, Mimoňky a Viktorii podobné postavičky s nadšením, jak moc blízké jí jsou. Naše generace kupovala Bravíčka, ta mladá bloguje a čte imaginární deníky. Zajimavé je, že tyto knihy píší právě ti trapní dospěláci, kteří viděno očima náctiletých jejich svět něchápou. Je vidět, že i v nás zůstalo to malé dítě, které tu a tam chce o sobě dát vědět.
A ke knize samotné? Bude bavit, nebojte se, drazí rodičové. Vaše dítka určitě. A vy jim to snad prominete, však svět dospělých až tak jiný není.