Prostředí vídeňských dvorních intrik ale rozhodně není nejlepší místo k výchově dítěte. Proto se z mladého krále stává na jedné straně vzorný katolík a na straně druhé princátko, které chodí oblékáno podle poslední  módy.
"Když přijel do Prahy, byl oděn do bílého kabátce a hnědé sukně, vše z flanderských látek," vzpomínali pamětníci. Když konečně dospěje, začne navštěvovat nevěstince. Do záležitostí lásky ho ovšem zaučují také vznešené paní.

Příjezd do Čech a pražskou korunovaci teprve třináctiletého Ladislava si v roce 1453 vymohl Jiří z Poděbrad. Doufal, že tak utichnou třenice o trůn. Protože je král ještě nezletilý, pokračuje Jiří z Poděbrad ve své roli zemského správce. A vede si velmi dobře. Jen díky jemu se traduje, že "za krále Holce byla za groš ovce".   Navíc jsou si s mladičkým králem velmi blízcí a dokonce se oslovují "otče" a "synu". 
Už ve svých sedmnácti letech má mladý král nejvyšší čas na ženění. A vzhledem k tomu, že je dědicem tří korun, je tou dobou nejvyhledávanějším ženichem v Evropě. Naštěstí pro Francouze má jejich král Karel VII. hezkou dceru Magdalenu. Na jaře roku 1457 už je jasné, že tenhle sňatek má budoucnost. (obr.1 - svatební dvojportret Ladislava a Magdaleny).



 

Zatímco je posel Zdeněk Konopišťský na cestě za nevěstou, Ladislav Pohrobek křtí na Hradě jeho právě narozeného syna. Cestou domů do Králova dvora na Starém Městě pražském ho rozbolí hlava a nakonec dostane horečku, která se v noci stupňuje. Brzy ráno si pošle pro lékaře. Ti usoudili, že jde jen o lehké nachlazení.
Král jim však zatajil, nejspíš ze studu, že se mu v tříslech vytvořily dvě velké boule. Ještě ten den tedy vyjde ze svých komnat, ale dvořané si všimnou jeho nezvyklé tesknoty, patrné jak na tváři, tak v řeči. V sedm hodin večer král odchází do své komnaty a nechá si přinést ředkvičky a pivo (tehdy zaručený lék proti moru). V noci ho ale přepadnou prudké křeče v břiše. Ráno k sobě opět zavolá lékaře, kteří ale ani tentokrát nic špatného neobjevili. 
Na diagnóze se sice neshodli, ale oba souhlasili s tím, že nic nezkazí s klasickými léky na otravu - projímadlem, pocením a pouštěním žilou. Jenže ať dělali, co dělali, nic nepomáhalo. Ve středu 23. listopadu léta Páně 1457 okolo čtvrté hodiny odpoledne král Ladislav Pohrobek umírá. Náhlá smrt mladičkého krále všechny šokuje. Nikdo nemůže uvěřit, že ten "mládenec krásný a slavného rodu v sedmnáctém létě věku" zemřel. Následující den je v katedrále sv. Víta vystaveno královo mrtvé tělo. Co se stalo?

Nikdo, kdo tělo mladého nebožtíka viděl, si nemohl nevšimnout tmavých skvrn i jeho nafouklého břicha. A i když lékaři určili za příčinu smrti mor, slova otrava a jed se šířila mezi lidmi. K vyřešení záhady přispěl až profesor MUDr.Emanuel Vlček, který protáhnul staletí staré kosti počítačovým tomografem a zjistil, že krále nezabil Jiří z Poděbrad (ani jeho manželka), ale zhoubná krevní choroba typu leukémie.
Navíc byla v Čechách během celého roku pozorována kometa, která byla podle pověr nositel špatných zpráv - říkalo se, že "bude hlad nebo mor anebo krve prolití veliké anebo že umře některý mocný král neb pán". I sám Ladislav ten poslední večer před svou smrtí jednu viděl.
Unavený ležel ve své posteli a pozoroval, jak kometa proletěla zčernalou oblohou. Nejspíš to bylo právě v tu chvíli, kdy si uvědomil, že umírá.