Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Kat Mydlář: postava plná tajemství - střípky z historie



Úvodník: Pověstmi opředený kat se narodil v královském městě Chrudimi. Přerušil svá studia v Praze, aby paradoxně později zde, v hlavním městě Českého království, z lásky vykonával po dlouhá léta opovrhovanou, přesto výnosnou katovskou činnost. Ve své funkci působil v rudolfínské Praze, do které se sjížděli vyslanci z nejrůznějších končin Evropy. Pobývaly tu významné osobnosti vědy, umění, ale i šarlatáni, šejdíři a podvodníci. O životě mistra popravčího toho moc nevíme. Slavným se stal až po popravě všech sedmadvaceti rytířů a měšťanů 21. června 1621, neboť právě na něm bylo vykonání rozsudku. Podobná poprava se nekonala dosud nikde. Jméno pražského kata se rozlétlo Evropou.

Článek:

Jan Mydlář si povolání mistra popravčího zvolil sám. Nikdo jej nepříměl, ani jej nezdědil po otci. Rozhodl pro povolání, které zajišťovalo velmi dobrou obživu, ale společností bylo většinou zatracováno. Než se však stal tím známým katem Mydlářem ze staromětské popravy, vyučoval se řemeslu jako pomocník jiného staroměstského mistra, a to u popravčího Jaroše.
Podle všeho Jaroš po roce umírá a všechno zůstává na mladém Janu Mydláři. Dlouho se rozhoduje, než si podá žádost o místo kata a předpokládá, že se jím nestane. Dnes se dá těžko posoudit, jaký byl výběr. Magistrátu vyhovoval Mydlář proto, že byl dostatečně fyzicky vyspělý a zručný. Výhodu měl i v tom, že jako studovaný medik věděl kam seknout mečem, jak pustit žilou. Je historicky ověřeno, že když obhajoval svou žádost o ustanovení staroměstským katem, někteří oponenti, včetně purkmistra Krocína hovořili o tom, že sice mladý je, avšak upozorňovali na jeho zkušenosti. Katovství mu bylo přiřknuto ve dvaadvaceti či třiadvaceti letech, ale on dál fyzicky i duševně dozrával.

Kde bychom dnes našli dům Jana Mydláře? Bydlel z počátku ve staroměstské katovně v Praze u Starého židovského hřbitova, tam kde se dnes stýká jeho zeď se severní části budovy Uměleckoprůmyslového muzea, Na Rejdišti. Za popravy a mučení dostával vysoké odměny, za které si koupil v roce 1634 s manželkou Alžbětou dům na okraji Nového Města u Sviňské brány. Brána stávala v místech dnešního náměstí I. P. Pavlova. Dům stál tam, kde je dnes ulice Na Bojišti, v blízkosti pozdější proslulé hospody U kalicha. Alžběta skutečně žila, to potvrzuje listina v archivech na jejímž základě kupoval Mydlář Alžbětě pozemky.

První zmínka o popravě kata Mydláře je poprava Heřmana Kryštofa Rusworma. Byl popraven 29. listopadu 1605 Janem Mydlářem, bez pacholků, ve velké síni na Staroměstské radnici. Heřman Kryštof Rusworm, který slavil největší úspěchy za tureckých válek v letech 1593 až 1606, padl do léčky souboje s generálem Belgiojosem, když ho zabil výstřelem z pistole na jedné z malostranských ulic. Jako viník byl uvězněn díky spiknutí italských generálů a nechvalně známého císařova komorníka Filipa Langa. Pikantní je, že jen několik hodin po provedené popravě dorazil na radnici posel s osobním příkazem císaře Rudolfa II., v němž uděluje svému vojevůdci milost. Samotný Filip Lang byl uvězněn v červnu roku 1608 v Bílé věži na Pražském hradě, kdy začaly vycházet na světlo jeho finanční machinace a podvody.

Samotný Jan se za život dvakrát oženil. Se svou první ženou Alžbětou měl dvě děti, Jana Václava a Mandalenu. Ve svých 77 letech se oženil podruhé. Druhá žena Kateřina, která zemřela záhy po jeho smrti, se stala dědičkou domu Na bojišti. V žádném z dochovaných historických pramenů není věrohodně doloženo, kolik měl Jan Mydlář celkem dětí. Kroniky uchovaly zprávy zejména o jeho práci a o jejím výsledku. Potomci kata Jana Mydláře šli v jeho stopách v řadě českých měst. V letech 1665 je kronikami připomínán kat a pohodný Jan Václav Mydlář prvorozený Mydlářův syn. Jeho závěť je datována 9. červnem 1672. Jan Václav převzal katovnu a samotné řemeslo po otci ještě za jeho života. Na Starém Městě pražském vykonával řemeslo celých čtyřicet let. Archivy tvrdí, že pražským katem se po Janu Václavovi stal Jan Zelinker, snad díky tomu, že si vzal Kateřinu Mydlářovou, ovdovělou druhou manželku zakladatele rodu.

Na dobových kresbách a rytinách je zaznamenáno, že ženy odsouzených českých pánů chodily prosit, plakat a podplácet úředníky, kteří mohli rozhodnout, bude-li či nebude jejich manžel propuštěn. Tragická zoufalost žen, jejichž manželé byli odsouzeni k popravě, vrcholila v jejich odhodlání učinit cokoli, aby svému choti, když nic jiného, ulehčili. Žena žalářovaného Tobiáše &Stefka z Koloděj přišla za Mydlářem a dala mu pro chotě jed a svedla jej. Historickými dokumenty je také potvrzeno, že v okamžiku, kdy se pražský kat Mydlář chystá stít hlavu &Stefka, mění meč za ostrý, aby to odsouzeného „nebolelo“. Splnil přání jeho ženy i když kdokoli může namítnout, že výměna meče byla náhodná.

 
(Poprava českých pánů na Staroměstském náměstí po prohrané bitvě na Bílé hoře)


17.07.2014 - Veronika Švarcová