Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Léto v Dánsku - Kde hlavu složit



Úvodník:

Zmínila jsem, že v Dánsku je pro nás de facto čtyřnásobně dráž, což bohužel platí i v oblasti ubytování. Sehnat nocleh, který vyjde pod nějakých 1600 Kč na noc, je téměř sci-fi. V rekreačních oblastech na pevnině bych proto sáhla po nabídce prázdninových domů a v Kodani bych doporučila rozhlédnout se po jejím okolí, tedy trase S - togů, nebo se ubytovala přímo v Malmö. Ve &Svédsku díky trochu přívětivějšímu kurzu vychází vše mírně levněji, ubytování nevyjímaje. A proč toho nevyužít, když mezi městy navíc funguje bezvadné spojení.



Článek:

                                 Ubytování v soukromí

    Někdo má tu kliku, že se může spolehnout na své dánské známé, nebo známé svých známých. Já jsem přímo v dánské rodině bydlela pouze při prvním pobytu a tehdy mě (období kolem Velikonoc) potkalo několik nástrah. A většina z nich se týkala koupelny. Ač dům stál v malém městečku na severu země, ve zmíněné místnosti určené pro hygienu se netopilo! Malým okénkem, které rozhodně netěsnilo, profukoval venkovní ledový vítr. Tudíž po osprchování jsem vletěla do postele, kde jsem dobrých deset minut k pobavení své hostitelky rozmrzala.      
    
    Samotná sprcha mě naprosto šokovala neexistencí jakéhokoliv ohrazení, nebo vaničky. V zemi dlel miniaturní odtokový otvor, tudíž voda se rozlila po celé koupelně a nashromáždila se přímo u wc. Takže si pak každý zmáčel nohy. Když jsem na to samé později narazila i jinde, pochopila jsem, že se jedná o místní prapodivný zvyk. Obdobně divná se mi zdála jejich tradice neobědvat, tj. konzumovat obložené chleby, nebo nejíst vůbec. Pouze jedinkrát jsem prohlásila, že mám v poledne hlad a požádala o něco k snědku. Udělala jsem to poprvé a naposledy. Naštěstí jsem měla sebou sušenky. Mezi mými českými spolužačkami se pak o ně strhla bitva, protože v soukromí dalších rodin zažívaly zhruba to samé, co já.

 

                                     CABINN City Hotel

     Heslo „Cheap sleep in luxury“ mi připadalo absurdní hned, jak jsem si ho všimla na reklamních poutačích hotelu. Já jsem však za jeho služby neplatila a staré české přísloví říká – darovanému koni na zuby nehleď. Přesto říkám narovinu, že za tuto poněkud naleštěnější turistickou ubytovnu bych ani platit nechtěla. Cabinn stojí v blízkosti zábavního parku Tivoli a rozhodně jsem se v něm dobře nevyspala i z toho důvodu, že byl plný lidí až po střechu. Dostala jsem miniaturní jednolůžkový pokoj, který mi svým účelným zařízením připomněl obchodní dům IKEA, všechno do sebe sice zapadalo, ale poněkud děsila televize na stojanu, u níž hrozilo, že se praštím při neopatrném pohybu do hlavy.
   Titěrná koupelna předčila všechny mé představy, závěs „oddělující“ sprchu od wc se dotýkal prkýnka a na zemi dlela ona miniaturní dírka pro odtok. Ještě půl dne po sprchování jsem na toaletu chodila raděj bosá... Mimochodem jedna &Svédka si mi postěžovala, že ona nemá ani pořádně umytou mísu.
   Co bych na tomto hotelu vyzdvihla, jsou snídaně. Servírovali ty úžasně obrovské dánské housky, které miluju, ale nedokážu popsat, a také jejich vynikající jahodovou marmeládu! Bufet odpovídal svým výběrem a rozsahem velikosti zařízení a opravdu si host mohl každý den dopřát něco jiného.

 

                                  Avenue Boutique Hotel

    Zřejmě teď spoustu lidí naštvu, ale i v tomto případě jsem k ubytování přišla jako slepý k houslím a nemusela sahat do vlastní peněženky. Hotel dle propagačních materiálů získal jakousi cenu, svým hostům poskytuje dřevěnou terasu a nachází se v blízkosti centra (kousek od stanice metra Forum). Přiznávám, že na terase se válelo v pohovkách opět ve stylu IKEA příjemně, na nádraží to bylo cca dvacet minut pěšky, ale nevím, jestli bych nějaké ocenění dávala. Při delším pobytu jsem v pokoji postrádala konvici, více úložných míst, tedy skříní, na druhou stranu mile potěšil prázdný minibar (klasická malá lednice), použitelný trezor, velmi pohodlná postel a rovněž fakt, že nám vyhověli a přemístili nás do pokoje s okny do átria hotelu, tedy ne na rušnou ulici Aboulevard. Celkově jsem ale v místnosti cítila příjemně, v koupelně sice chyběla ve sprše vanička, ale alespoň ji dole symbolicky uzavřeli nízkou zídkou z kachlíků, tj. voda zůstávala pod sprchou a netekla až pod umyvadlo.
 

                             

    V hotelu se dalo připojit na wifi, čili jsem přes svůj mobil hledala informace především k dopravě. Pokoušela jsem samozřejmě získat nějakou tu radu na recepci, ale když mi dotyčná slečna odsekla, ať si jdu na hlavní nádraží a tam se zeptám, došlo mi, že se musím spoléhat na vlastní síly. Pokud jsem velebila snídaně v CABINNU, tak v Avenue to haprovalo, nejen s výběrem jídla ale i s jejich samotnou organizací. Připravit pro více jak 200 lidí opravdu malý stůl znamenalo, že od každého sortimentu, který se neměnil, bylo všeho jen trochu, tj. miska s marmeládou se vyplácala za chvíli, o másle, či jogurtu ani nemluvím. Obsluha nestíhala ani odklízet uvolněné stoly, natož doplňovat. Musím pochválit kvalitu jednotlivých položek, leč když máte každý den takřka stejný sýr marmeládu (cca čtyři střídající se druhy), stále stejný typ chleba, vejce pouze v jedné úpravě, po pár dnech zatoužíte po českém rohlíku a hemenexu. Ale člověk má být shovívavý, v Dánsku obecně s organizováním (nejen práce) trochu bojují, přirovnala bych to k „jižanskému přístupu.“

                                          Pohled z hotelového okna.



 

                                     Podtrženo sečteno

    Vzhledem k cenám uvedených zařízení si myslím, že se většina turistů poohlédne jinde a bude hledat levnější alternativy. Vždyť stejně jde o pouhé přespání. Přesto bych ráda podotkla, že v podobné cenové hladině např. v Německu získá host docela jinou úroveň služeb. Jenomže, jak už jsem několikrát konstatovala, Dánsko patří z našeho pohledu k opravdu finančně nákladným zemím a nelze to proto srovnávat.


Přečtěte si také: Léto v Dánsku - Doprava: Informace nefungují, na lístky se čeká

Zdroj fotografií: archiv M. Bittnerové.

 

 


04.08.2014 - Martina Bittnerová