Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Druhá světová válka měla i své anděly - střípky z historie



Úvodník: Celkově bylo během války zplynováno na 6 milionů mužů, žen a dětí. Naše matriky hovoří přibližně o 80 tis. židovských občanech, kteří se již domů nevrátili. Napsáno a zfilmováno bylo o této lidské malosti mnoho. Přesto existují příběhy a výjimečné charaktery, které dávají naději v této době, že i síla lidskosti přetrvala veškery hyenismus páchaný nejenom na židovské komunitě, ale i Romech, homosexuálech a jiných podle německé vize „podřadných“ skupinách. Ochota soudit druhé a bohužel velmi často je i odsoudit je člověku blízká. V tu chvíli mluví z lidského pokolení pýcha. Snad je i v tu chvíli pravda známé rčení, že člověk je sám sobě vlkem. Pak ale jsou lidské činny, které vyvrátí beznadějnost celé situace a ukáží tu lepší stránku nás, lidí.

Článek:
Zřejmě nejznámějším příběhem lidskosti je záchrana téměř sedmi set židovských dětí, které se díky úsilí britského makléře Nicholase Wintona (obr.1)
podařilo vyvézt z okupovaného Československa do Velké Británie. Winton před vypuknutím 2. světové války vypravil přes hitlerovské Německo celkem osm vlaků a zachránil tak 669 převážně židovských dětí. K vůbec největšímu transportu, který Winton naplánoval na 3. září 1939, aby zachránil 251 dětí, už ale nikdy nedošlo. Ti starší později tvořili část posil československé exilové armády v Británii. Za celý rok 1942 například k těmto jednotkám přišlo 532 branců, z toho 21 "Wintonových dětí".
Těch bylo třeba zejména u Royal Air Force, protože letci měli vysoké ztráty. Z celkem 60 "dětí" v československých jednotkách jich u RAF skončilo 26, nejméně pět jich položilo ve válce život.

Dalším jménem, které již tak známo není, je třebíčský rodák Antonín Kalina (obr.2). Ten zachránil přes devět set chlapců, podle některých svědectví mohlo být dětí, kteří díky němu přežily holokaust, i čtrnáct set. Nejmladšímu byly tři roky, nejstaršímu sedmnáct. Kalina to přitom dokázal jako politický vězeň v Buchenwaldu. Jeho největší zásluhou bylo vytvoření totožného seznamu židovských dětí, kterým byl změněn židovský původ na křesťanský. Po vyvolávání na závěrečný pochod smrti tak byl většina „Kalinových“ dětí ušetřena tohoto pochodu.


Důležitou roli sehrály i sionistické organizace, za kterými stála obrovská snaha mnoha lidí, kterým se podařilo z naší země dostat na 700 dalších dospívajících dětí. Cesta do Palestiny vedla nejprve do tehdy neutrálního Dánska. O to, kam budou děti přiděleny, se starala tzv. Liga pro mír a svobodu. Po příchodu Hitlera a následných represích bylo tyto děti nutné odklidit do &Svédska. Většině se podařilo přežít. Životy těch, kteří měli být odsouzeni na smrt, zachraňovalo během války mnoho lidí. Podle svých možností drželi ochrannou ruku nad jednotlivci i desítky, stovky lidmi. Tito „spravedlivý mezi národy“ pocházeli ze &Svédska jako Raul Wallenberg (obr.3), Polska v případě Czeslawa Polziece, ale i Německa, jako tomu bylo v případě Otta Weidta, kontroverzní postavy Oskara Schindlera i mladšího bratra maršála a nacisty Göringa, Alberta. Ten dokázal osvobodit MUDr. Josefa Charváta z koncentračního tábora Dachau, náčelníka čs. Junáka, za kterého intervenoval dokonce tehdejší švédský princ. Ti všichni a mnoho dalších jsou dnes známí. Během války bylo však takových statečných jedinců mnohem víc, kolikrát se jednalo o celé rodiny, tak jako u Karla Košvance, muže, který zásoboval Terezín potravinami.

Raul Wallenberg - Začátkem roku 1944 žilo v Maďarsku 700 tisíc Židů. Než Wallenberg v červenci 1944 do Budapešti přijel, přežilo z nich už jen 230 tisíc. Konce války se ve městě dožila asi polovina, z toho na 100 tisíc vděčí za život právě Wallenbergovi. Mnozí Židé přežili v 32 takzvaných chráněných domech - na některých z nich byly například cedule &Svédská knihovna nebo &Svédský výzkumný ústav. Wallenbergův humanismus, obětavost a snaha pomoci vycházely podle jeho blízkých z podstaty jeho povahy. Podle novějších zjištění Wallenberg před cestou do Maďarska intenzivně komunikoval se švédskými politiky a dobře znal i maďarské hnutí odporu. Wallenbergova diplomatická práce v Budapešti mohla být jen zástěrkou jeho skutečného poslání tajného emisara Výboru pro válečné uprchlíky, který zřídil americký prezident Franklin Roosevelt, aby se pokusil zabránit vyhlazení Židů v Evropě.
Tragický konec Wallenberga je stále zahalen tajemstvím. Když odjížděl 17. ledna 1945 v doprovodu ruské eskorty navštívit velitele sovětských vojsk v Debrecínu, při loučení se svými přáteli jednomu z nich řekl: "Nejsem si jist, zda odjíždím jako host nebo vězeň. Ale do osmi dnů se vrátím." Od té doby ho nikdo z jeho známých neviděl. Zřejmě se stal jako domnělý americký špion obětí čistek sovětského diktátora Josifa Stalina.









31.07.2014 - Veronika Švarcová