Madeleine Rouxová patří mezi nastupující generaci autorů, která si kromě samotného psaní prošla i érou blogování a různých tématických příspěvků. Příkladem za všechny je například švédský autor Fredrik Backman, jehož blog je v jeho domovině opravdu hojně navštěvován a těší se značné popularitě mezi čtenáři. Blogosféra v sobě skrývá ovšem i mnohá úskalí a byť autorka absolvovala Beloit College v oboru tvůrčího psaní a herectví, nevyvarovala se některých chyb tolik typických pro fanfiction a kousky publikované právě na webu.
Kniha Asylum je prvním dílem plánované série z prostředí bývalé psychiatrické léčebny v Brooklinu. Bývalý ústav pro duševně choré je již dlouhou dobu minulostí, v současnosti tento komplex slouží k ubytování studentů z prázdninového studijního programu. Mezi nimi je i šestnáctiletý Dan Crawford, který se záhy seznámí s Abby a Jordanem, kteří mu dělají společnost mezi studiem. A přestože budova již dlouhou dobu neslouží jako léčebna, stále ukrývá děsivá tajemství, která čekají na své odhalení a přichystají místním studentům mnohá nemilá překvapení.
Již sama anotace dává tušit, že na čtenáře čeká místy opravdu zajímavé počtení. Bohužel anotace a realita jsou mnohdy dvě naprosto odlišné věci. Tím samozřejmě nechci říct, že by Asylum byla vyloženě špatná kniha, to opravdu ne. Jenže jak již bylo řečeno výše Madeleine Rouxová se neubránila některým chybám, které možná až příliš často najdeme právě mezi blogery, kteří se rozhodli něco napsat.
Navíc ostřílení čtenáři se jistojistě neubrání srovnávání. Přeci jen kniha svým zaměřením evokuje hororovou atmosféru, ve které exceluje mistr hororu Stephen King. Doporučím s tímto autorem rozhodně Asylum nesrovnávat. Rouxová se totiž nevyvarovala řadě klišé, jednodušších dialogů a i samy postavy působí vcelku naivně. Na druhou stranu je tato kniha určena pro méně náročnější čtenáře, kteří si chtějí užít trochu té děsivé atmosféry a odpočinout si u knihy, která nenutí čtenáře neustále nad něčím přemýšlet.
Co je ovšem potřeba vyzdvihnout je celkové zpracování této knihy. Jota si dala opravdu záležet a grafická úprava si zaslouží jedničku s hvězdičkou. Stylová obálka, která navíc ve tmě fosforeskuje, skvěle oddělené kapitoly a úchvatné fotografie, které navozují tu správnou atmosféru, dávají dohromady celek, na který je opravdu radost pohledět.
Dalším nepopiratelným kladem této knihy je fakt, že autorčin styl psaní je opravdu čtivý. Kniha má navíc krátké kapitoly a velmi rychlý spád. Díky tomu rychlejší čtenáři zhltnou tento kousek klidně za jedno odpoledne, čemuž samozřejmě pomáhá i velké množství doprovodné grafiky, která čtení oživuje.