Nikdy jsem nepatřila mezi zastánce tašek plných řízků a zásob z domova, leč v případě Dánska bych tento přístup určitě přehodnotila. Pokud máte jen trochu možnost si při svém pobytu sami vařit, neváhejte ani minutu. Nedoporučuji to ani tak kvůli šíleným cenám potravin, ale hlavně proto, že se pravděpodobně lépe a vydatněji najíte.
Polévka? Na tu zapomeňte!
Velkým úskalím pro českého strávníka je skutečnost, že Dánové neobědvají, dávají si jen obložené sendviče, tzv. sm?rrebr?dy, nebo hamburgery s hranolkami aj. „malá jídla“. Chleby bývají vylepšeny tunami majonézy a i další pokrmy, se vyznačují neuvěřitelnou mastností. Takže nečekejte lehkou rybu se zeleninou, nebo maso s rýží, či polévku. Bohužel i večeřím, tedy hlavnímu jídlu dne, vévodí kus masa (smažený nejlépe na sádle) s hranolkami nebo bramborami. Přiznám se bez mučení, že dánská kuchyně mi připadá nechutná a proto se jejich jídlům snažím spíše vyhýbat. Z tohoto úhlu pohledu se mi zdá bizarní, že zrovna nejlepší restaurace světa Noma se nachází v Kodani.
Za svého prvního pobytu v Kodani jsem navštívila několik dražších podniků a všude se vařilo stejně – brambory a steak. Jen jednou jsem měla kachní prsa se zelím a švestkami a ty jsem pak odevzdala hotelové míse... Bohužel i toto se vám v Dánsku stane, ani nevíte jak.
Typicky nepochopitelné, inu dánské
Dánové jsou na zmíněné sm?rrebr?dy neuvěřitelně pyšní a opravdu je dobrovolně konzumují. Potkala jsem nespočet lidí v Kodani, kteří si je o polední pauze kupovali ve velkém množství a nechali si je balit do tenkého papíru s sebou. Mimochodem &Svédové mají svou obdobu těchto chlebů a podotkla bych, že mnohem lahodnější. Uvedu konkrétní příklad, zatímco ten dánský obsahuje kilo tatarky a tři krevety, u švédského je to úplně obráceně, což mně osobně vyhovuje více.
V Dánsku však dokáží vymyslet neuvěřitelné pečivovo-masové kombinace, tudíž klidně dostanete kus hovézího v bagetě a se salátem, který plave v majonéze. Pokud milujete švédské masové kuličky, jejich dánská obdoba vás trochu zklame, zdejší kuchaři vytvářejí dělové koule a dokonce i z ryb, přičemž právě ty rybí opravdu nedoporučuji.
Abych ale jen nehaněla, musím pochválit populární skořicové pečivo. V pekárně jsem si zakoupila za 10 DKK obrovskou moučnou skořicovou cihlu, která je na místní poměry velmi levná, zasytí a chutná. Jinak bych ale hledala obtížně, co mě v Dánsku gastronomicky uhranulo. Vlastně jednu věc jsem nezmínila, nemají tu špatné pivo, ale v obchodě vás vyjde kolem 8-10 DKK, v restauracích klidně i 60 (pro úplnost vynásobte krát 3,8). Mimochodem točené si můžete dopřát i v kavárně, rozhodně rozumnější volba než ty jejich podivné dorty.
Jak se Dánové stravují v domácích podmínkách
Kuře nám upekl její bratr, profesionální kuchař, a ona sama se jednou vzmohla na jehněčí, které smrdělo na sto honů a nechtěl ho pak jíst ani jejich jezevčík. Za zmínku stojí jen snídaně, žádné ráno nechyběly opečené houstičky, sýr a máslo. K obědu byl pak hlad, a k večeři, jak už jsem naznačila. Ke světlejším zážitkům proto patřila třeba i kupovaná pizza.
Z oné rodiny jsem si určitě odnesla dojem, že se to s jídlem obecně nepřehání, což je pozitivní pro lidský organismus, na druhou stranu pro Češku ve vývinu se jednalo o bolavou zkušenost.
Na druhou stranu ve školním bufetu kupodivu nefrčely obložené chleby, ale místní studenti se cpali převážně hranolkami. Doma se pak má Dánka odměnila toastem, čímž to pro ni končilo. Jídlo tu nepovažují za středobod světa, mimochodem za celou dobu mého pobytu se mě ani jednou mí hostitelé nezeptali, jestli náhodou nemám hlad. Líbilo se mi však, že u večeře seděli všichni u jednoho stolu a povídali si. To mi připadalo na celém hodování nejpříjemnější.
Čtěte také: Léto v Dánsku - Kde hlavu složit.
Léto v Dánsku - Doprava: Informace nefungují, na lístky se čeká
Zdroj fotografie: archiv M. Bittnerové.