Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Šantorova kniha Skautský oddíl vypráví o dvou úhlavních oddílech



Úvodník: A to o Dvojce a o Pětce vedených předlouho spisovateli Jaroslavem Foglarem a Jaroslavem Novákem. 
Jmenuje se Skautský oddíl (2014) a je to konečně kniha, která rehabilituje Jaroslava Nováka (1894-1965). Tento zapomínaný spisovatel a skautský vůdce, známý jako Braťka, se dostal koncem třicátých let minulého století do stínu Jaroslava Foglara (1907-1999) a už nikdy nevystoupil. Na rozdíl od „Jestřába“ se ani nedožil žádné satisfakce. 


Článek:
Ano, postrádal Foglarovu zvláštní imaginaci, avšak jeho poctivě psané chlapecké romány věrně zachycují všechno to autentické, co bylo Braťkovi životním posláním, a totiž jeho práci pro vodní oddíl Pětka. Výtečná je kupř. jeho kniha Tábor nad vodopády (1994), i když samozřejmě nelze opomíjet, že jí dnešní čtivou podobu dodal i spoluautor Otto Janka.
Nápad, že by bylo na místě PARARELNĚ vysledovat dnes už stoletou činnost Novákovy Pětky a stejně dlouhou činnost Foglarovy Dvojky Hoši od Bobří řeky dostal Roman &Santora, již editor publikace Skautské století (2012), a k těm samým tématům tudíž postupně přiřazoval pohledy obou dotyčných oddílů.

Výsledek? Další objemný svazek sestavený z výňatků z kronik i z oddílových časopisů Čigoligo, Pomalago, Gonio, Aršík, Veslo, Kormidlo a Plaváček i z dodatečných osobních vzpomínek akérů, pokud ještě nezemřeli. Tematicky je sborník rozčleněn do pěti částí a každou z nich důstojně uvádí svou povídkou znalec věci a bývalý člen Dvojky Jiří Pedro Zachariáš.
Názvy těchto částí jsou: Pestrý program, Vůdcovství, Společenství, Magická místa a Přesahy.
A protože o Foglarově oddílu už bylo popsáno hodně papíru (aktuálně na popředí s monumentální knížkou Jestřáb kronikářem, 2012), věnoval Roman &Santora trochu víc prostoru Pětce. Svazek pak uzavírá seznam dvou set táborů uspořádaných oběma sdruženími v letech 1913-2013. V čem se třeba lišily?

Braťka Novák vedl Pětku od samého počátku, Foglar je s Dvojkou spojen teprve od roku 1925. Zatímco Dvojkaři zůstali víceméně suchozemci, Jaroslav Novák udělal ze svých chlapců vodní skauty. Zatímco Foglar s chlapci pokaždé někam dojel a zůstali na loučce, Novákovi říční hoši putovali po řekách i jinak.
Zatímco Hoši od Bobří řeky vystřídali mimo řeky Bobří (tj. potoka Mastníku) celou řadu tábořišť, Braťkův oddíl se povětšinou uchyloval jenom na dvě místa - a dlouhodobě si je udržoval. Jedná se tu o tzv. Březový lom na úpatí Brd a o Nižbor. Oproti tomu však Braťka vyvážel kluky do mnoha zemí (Holandsko, Polsko nebo k Jadranu), zatímco Dvojkaři to jenom nepříliš úspěšně zkusili s Podkarpatskou Rusí.
Tábory Dvojky se ovšem lišily také tím, že měly názvy, a to někdy odvozené od názvů celoročních táborových her, které se začínaly hrát už dlouho před táborem. I proběhly mj. tábory Svazu třinácti, Zelené příšery, Smůly, Úplňku, Dvanácté míle, Třinácti orlích per, Modrého stínu, Zpěvu, Ohňů, Psanců, Věrných, Alvareze, Zlatého údolí, Strachu, Svobody, Přátelství, Černého delfína, Práce, Dešťů, Nesnází, Zpívajícího ještěra, Kon-Tiki, Změn, Žhoucích dnů, Velkých vod, Jasných hvězd, Slunečního kamene, Kytar, Hub, Harcovníků, Rozkolu, Dobré pohody, &Serifa Flanagana, Záplav, Pěti cest, Tří epoch, nu, a po Foglarově smrti dokonce i tábory Ve světě Trifidů, S Asterixem a Cesty Hobitů!
Odlišností by se ovšem našly ještě spousty (např. vlastně i ta, že Braťka se posléze oženil), ale není snad lépe svorně se &Santorovou knihou vnímat, co bylo naopak svorníkem obou dvou sdružení? Asi ano. A šlo kupříkladu o legendy.
V případě Pětky byl ovšem tou legendou skoro jen její racionální vůdce Braťka, a zvlášť poté, co jej donutili k vystěhování do severních Čech, kde už mohl vést jen odnož oddílu. Stal se tak v dálavách někým, koho pražští členové jen toužili spatřit, a jaký překvapením pak bylo, když přijeli, že je to již starý pán malé postavy a s bekovkou a obutý právě v těch bílých keckách, jakými mladí muži Pětky tak hluboce opovrhovali!

O legendárnosti Jaroslava Foglara netřeba se rozepisovat, ale dodejme, že se k ní pojily i mýty další, které cíleně vytvářel. Stal se mistrem v jejich spřádání a zdá se, že snad byl rozený snovač příběhů vědomý si jejich síly. 15. září 1943 tak zapsal do oddílové kroniky i tento možná trochu nezvyklý záznam:

 
„Před mnoha lety – 9. května 1929 – jsem se vydal do Vršovic s velkým lukem a šípem na lov chlapců. Jak to? Ptáte se asi udiveně. Snad jsi po nich nechtěl střílet? Nechtěl, střelbou z luku jsem se jen pokoušel získat zájem hochů o skautský oddíl. Tehdy byla hrozná nouze o nováčky, kteří by toužili řít naším způsobem, a Dvojka na nedostatek členů přímo umírala. A v ten památný den jsem díky lukostřeleckému manévru získal do oddílu Láďu Velebila.“

Jen tři roky nato, ale už po válce, píše pak Foglar v dopise již dospělému členovi Dvojky oddílu Karlu &Sípkovi toto:
 
„Ještě Tě prosím o jednu věc: během let jsem vytvořil takovou legendu, celý nimbus okolo postavy Ládi Velebila. Zidealizoval jsem jej hochům, v jedné své knize také o něm píši – a hochům je něčím takovým jako svatý patron Dvojky nebo tak něco! Když některý dnešní hoch není zrovna „na výši“, nechová se ukázněně, správně atd., stačí jen připomenout jméno legendárního Ládi Velebila – a hned je vše zase v pořádku. Láďa Velebil byl zkrátka nejlepší a nejvzornější chlapec, jaký kdy žil – taková je fáma. Hoší z Tebe budou o něm vytahovat rozumy (ne v nějakém poťouchlém úmyslu, ale ze žhavé touhy něco více se o něm dozvědět, protože já jsem v detailech úmyslně skoupý). Neříkej tedy nic než to, co se shoduje s tou legendou. Nejvzornější, nejčestnější atd. – Posledně jsi říkal něco o tom, jak jste stříleli flobertkou, když já jsem nekoukal. Řekl jsem pak hochům, že jsi se asi spletl, že to byl někdo jiný. Láďa by přece nedělal něco za mými zády!!! Doufám, že mně také v tomhle pomůžeš.“

Zmiňovanou knihou je foglarovka Pod junáckou vlajkou - a roku 1946 ještě neexistoval její druhý díl Devadesátka pokračuje, ve kterém se úchvatný Láďa Velebil objeví podruhé. Foglar si však očividně nepřipouštěl, že si do chlapců mnohé vkládá jen sám. To Braťka byl oproti tomu minimální snílek a výtečně to ilustruje kapitola Odchody a rozepře. Foglar se totiž zřejmě dokázal „rozloučit“ s členem své Dvojky i jen proto, že ho přistihl s cigaretou Detva, zatímco si „na hrudi“ v oddíle s poklidem nechal horlivce, jenž onoho kuřáka udal a který dále trvající přičinlivostí i svou konjunkturální záští oddíl počátkem normalizace takřka rozbil.
„A ostatní oddíly?“ ptáte se. Jistě, byly, nicméně asi jen události okolo Dvojky a Pětky patří k výjimečným a třeba si přiznat, že většina oddílů ostatních nejen že nejezdila do zahraničí, ale povětšinou ani nechodila na výpravy neděli co neděli.


&Santora Roman, Skautský oddíl 1913 -2013
Mladá fronta, 2013
obálka: kosmas.cz





 



25.09.2014 - Ivo Fencl