Andrew Pyper má jedinečnou vlastnost - umí vystavět příběh, našlápnout jej na plný plyn, napnout čtenáře k prasknutí - klobouk dolů. Jeho Demonolog i nový Zloděj příběhů splňují tyto body s naprostou odhodlaností. Velkou slabinou autora přesto zůstává závěr. Skvostný začátek, promyšlenost vystřídají rozpaky spisovatele, snaha o dotáhnutí všech nitek, které nám nabídl, se ne a ne povést.

Právě zmíněný Demonolog patřil ke skvostům mysteriozního thileru. Jeho dokončení však bylo velice slabé a kazilo "celkový vzhled" knihy. Většina reklamy, která se kolem jeho vydání strhla, jenom umocnila zklamání. 
Když se chystalo vydání Zloděje příběhů, tiše jsem doufala, že úsilí autora bude konečně promyšleno i do zbytku příběhu. Rozhodně si to zasloužil.

Nevím, zda se Pyper poučil nebo opravdu mu nové téma sedlo mnohem více, ale Zloděj příběhů kvalitou předešlou knihu určitě předčil. 
Příběh je celistvý, má svůj původ i konec (byť poněkud netypický a otevřený), určitou křivku napětí. Posun autora je zde vidět, cítit.
Vytknout lze pouze zbytečné natahování příběhu. Klidně by snesl o několik desítek stran méně a pomohlo by to. 
Zloděj příběhu patří k těm knihám, které nezklamou. Sice se potřebují dávkovat. Schizofrenické sklony hlavní postavy dokáží se čtenářem a jeho trpělivostí divy. Přesto pro milovníky napětí určitě funguje lépe než předešlý literární pokus Andrew Pypera. Demonolog koketující s metafyzičnem byl příliš velké sousto, chladné vraždy se přece jenom zdařilo udržet "při zemi".

" Snažím se spočítat řádky mezi místem, kde stojím, a místem, kde ta postava vnikla do pole. Sedm? Osm? Ne víc než deset. Když minu devátý, zahnu vpravo a vnořím se do kukuřice.
Vláknité listy mě šlehají do obličeje, stvoly s praskáním uhýbají, jak si prorážím cestu. Zvenku to vypadalo, že jsou mezery mezí řádky širší, ale teď, když jsem uvnitř, není tu dost prostoru k tomu, aby se tu muž mé postavy pohyboval, aniž by se o něco zachytil, aniž by klopýtal, aniž by ho něco šlehalo. Není to ani tak běh jako spíš pronikání zužujícím se jícnem.
Jak může ten, koho jsem zahlédl, postupovat rychleji než já? Při té myšlence se zastavím. Lehnu si na břicho a snažím se zrakem proniknout mezi stvoly. Tady dole je jen šedivé světlo, jako hvězdný prach. S otevřenými ústy přitisknutými k zemi mi připadá, jako by měsíční svit měl jakousi příchuť. Anorganická drť ocelových hoblin." (str. 14)

Anotace

Patrick Rush, novinář ze známého celostátního deníku National Star, chová od dětství ambice stát se spisovatelem. Běžné životní starosti mu nedovolují, aby se této své touze věnoval naplno. Poté, co ovdoví, zůstává sám s malým milovaným synem, který pro něj znamená všechno.

Jednoho dne náhodou narazí na inzerát propagující kroužek tvůrčího psaní a rozhodne se, že to zkusí. Pokusy jeho kolegů v kroužku se nesou vesměs v horrorovém ladění. Jenže literární žánr se brzy začíná mísit se skutečností. Dochází k vraždám, které se podobají tomu, co v kroužku ze své práce předčítala jedna z účastnic. Navíc Patrickovi někdo unese synka.

Autor ke svému záměru využívá přechodů mezi světem snů, světem literatury a světem reálným. Čtenáře vede tam, kam potřebuje, aby celek vyzněl dokonale dramaticky. Poskytuje řadu stop, jejichž počet se ale až do konečného vyvrcholení nezužuje...

Andrew Pyper se narodil ve Stratfordu, Ontario, v roce 1968. Získal bakalářský a magisterský titul z anglické literatury z McGill University, stejně jako právnický titul z University Toronto. Žije v Torontu. Jeho román Demonolog byl zveřejněn v Kanadě a USA v březnu 2013, filmová práva byla poskytnuta do Ameriky.
Poslední román Zloděj příběhů byl vydán letos v České republice nakladatelstvím Jota. 

Recenze na knihu Démonolog lze najít na těchto stránkách:
http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=14080