Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Naše holka Bridgetka



Úvodník: Když se potkáte se starou známou, můžete reagovat různě. Můžete být zklamání, protože není taková, jaká bývala (případně je právě taková, jaká bývala). Nebo můžete mít ohromnou radost z opětovného setkání, z toho, že spolu strávíte trochu času. Když se mi do rukou dostala nová Bridget Jonesová: Láskou šílená britské autorky Helen Fielding, pocítila jsem obrovskou radost. Tahle zoufalá, ztřeštěná, tlustá a věčně kouřící pohroma mi přirostla k srdci. Ve chvílích, kdy jsem se cítila zdeptaná a na dně, mě její trapné chvilky vždy rozveselily. A tak jsem se z její společnosti těšila. 

Článek:
Bridget Jonesová je ve svých jednapadesáti letech matkou dvou dětí - starší Billy chodí do školy a malá Mabel do školky. Že by konečně idylka? Nikoliv. Bridget je opět sama, obklopená mateřskými povinnostmi, které ji často vrhají do úsměvných situací a lehce ztěžují nalezení mužského protějšku. 
 
Aby všeho nebylo málo, propadá moderním vymoženostem, jako Twitter, esemeskování a internetové seznamky, zároveň se snaží prorazit u filmu jakožto scénáristka. Přes svůj věk a status matky je to stále ta stará známá, kterou provází jeden trapas za druhým, prapodivné myšlenkové pochody, staří přátelé a místo cigaret nikotinové náplasti Nicorette. 

"Chci říct, že u mužů v Bridgetině věku nabídka převyšuje poptávku. Kdežto na její dveře nikdo neklepe, že ne? Kdyby byla muž ve středním věku s vlastním domem, příjmem a dvěma nezaopatřenými dětmi, podávaly by si u ní dveře ženy toužící o ni pečovat. Ale podívej na ni." Cosmo mě sjel pohledem. "No, ano, měli bychom jí někoho dohodit," přikývl. "Jen mě nenapadá, kdo by, víš, v jistém věku..."
"Fajn," vybuchla jsem. "To by stačilo! Co tím chcete říct - ,ve středním věku´? Za časů Jane Austenové už bychom dávno všichni byli pod drnem. Dnes máme šanci dožít se stovky. Takže nejsme ani v půlce života. I když. Ano. No, vlastně jsme, když o tom tak přemýšlím. Jenže jde o to, že celý ten výraz ,střední věk´ vyvolává jistou předpojatost." 
Zpanikařila jsem, zalétla jsem pohledem k Woney a cítila, jak bezmocně mizím v temné díře... "Jistou... cosi ukončeného, jistou nepoužitelnost. Takhle to přece vůbec být nemusí. No tak, proč se domníváte, že nikoho nemám jen proto, že o tom tady nekvákám? No tak, třeba přítele mám, a ne jednoho!" To už na mě všichni civěli, málem u toho slintali. 
 
"Střední věk" je pro Bridget trochu strašákem, stejně jako fakt, že je opět sama, i když nedobrovolně. Přesto vše zvládá s vtipem sobě vlastním, s občasnou katastrofou a lehkým "překročením mezí". Je pravda, že místy je příběh lehce přitažen za vlasy, až to hraničí s trapností, přesto jsem si Bridgetinu společnost v podzimních dnech užívala.
 
Tahle kniha přináší hlavně pobavení, odreagování a příjemné chvíle smíchu, kdy můžeme vypnout a na nic nemyslet. Není to "vysoká literatura", ale tu by čekal snad jen blázen. Pokud jste si Bridget zamilovali v předchozích dílech, otevřete svou náruč a s láskou uvítejte její společnost.
 
Pánové, ruce pryč - a vy dámy, vy si udělejte chvilku pro sebe. K podzimu se nic nehodí víc než šálek teplého čaje, svíčky, hřejivý svetr a příjemná knižní společnost - a tou Bridget bezesporu je.
 
Autor: Helen Fielding
Překladatel: Barbora Punge Puchalská
Počet stran: 384
Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2014
Obrázek: úvodní: XYZ
      Konec článku: Nikola Slavíčková
 
http://nest-full-of-daffodils.blogspot.cz/
 


29.10.2014 - Nikola Slavíčková