Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - ZAHRADA - TV tip – smysly rozjitřující očistná kůra
Úvodník: Na festivalu v Karlových Varech v roce 1995 působil film slovenského režiséra Martina &Sulíka ZÁHRADA jako blesk z čistého nebe. Dočkal se dlouhotrvajícího potlesku ve stoje a odnesl si Zvláštní cenu poroty, Hlavní cenu poroty Fipresci a Cenu ekumenické poroty. A jen o pár hlasů nezískal i Cenu diváků – tu ho předstihla Svěrákova JÍZDA.
Článek:
Čím tento film tak upoutal festivalové diváky a proč se podobný úspěch neopakoval posléze v kinech? Než se pokusíme odpovědět, nastiňme si nejprve základní kostru příběhu. Hlavní postavou ZAHRADY je novodobý dobrovolný poustevník Jakub (Roman Luknár), bývalý učitel, znavený spory s otcem (Marián Labuda), náruživostí své milenky (Jana &Svandová) i dosavadním způsobem života. Od civilizace utíká do dědečkovy zahrady, kde hodlá nalézt klid i ztracenou duševní rovnováhu. Ani netuší, že tady stráví mnohem více času než původně zamýšlel. Jak by také ne, vždyť se tu najednou začínají dít podivné věci…
A jsme u kořene úspěchu &Sulíkova filmu. Přenese nás ze všednosti každodenního života do „ráje.“ V kouzelné atmosféře zahrady i rozpadávajícího stavení se nejen zastavil čas, ale objevují se tu nečekaná překvapení i letitá tajemství. Pod slamníkem tu například leží dědův deník psaný tajným písmem, v zahradě se najde poklad a Jakub se zde potká se zvláštní tajemnou dívkou Helenou (Zuzana &Sulajová), která pod vzhledem pomatené skrývá – použijeme-li titul jednoho ze slavných slovenských filmů – „pannu zázračnici“, od níž se můžete dočkat i levitace.
Jakuba také „navštíví“ tři cizinci – svatý Benedikt, Jean-Jacques Rousseau a Wittgenstein, kteří sice hrdinovi neukáží cestu, ale naznačí, že následovat rozum vede do slepé uličky… Režisér řekl, že „každý svou zahradu nosíme v sobě, známe ji od svých babiček a dědečků a do ní vkládáme své vlastní vzpomínky a asociace.“ Tajemná zahrada jakoby otevře Jakubovy smysly a to i takové, o nichž dosud neměl ani tušení. Probudí v něm pocit něčeho nepoznaného a veskrze svěžího a lákavého. Všední trápení a problémy jsou najednou malicherné a může na ně zapomenout. Jen kdyby život v zahradě mohl trvat po celý zbytek života…
Film je natočen formou koláže v několika kapitolách (či obrazech), z nichž každá má své osobité kouzlo a poetiku. Místy může styl připomínat Jakubiskovy filmy, ale &Sulík postupuje vlastní cestou postupného vytváření poetického rozjímání nad tím, jací jsme a jak žijeme. Že používá nadreálné prvky k tomu sám říká: „Ne všechno se dá racionálně pochopit a pojmenovat,“ a dodává, že jeho Jakub „se učí banálním, prvotním a jednoduchým věcem a zjišťuje jejich hodnotu.“
V ZAHRADĚ najde hrdina (i divák) po opuštění navyklých kolejí netušené prostory – v sobě i kolem sebe. Přitom poezie jakoby sama prýštila z filmových obrazů, zdá se čirá a prostá. Je jako očistná kůra ale vyžaduje však také čirou a nezkalenou mysl diváka a schopnost přijímat krásu. Dokážeme to ještě? A zvláště doma u televizních obrazovek, kde nás stále tisíce drobností vyrušuje? Tajemství ZÁHRADY stojí za zvýšenou pozornost a soustředění.
Foto: csfd.cz, ceskatelevize.cz, kinofilms.tv, alvaromartins.blogspopt.cz
*************************************
ZAHRADA (Záhrada)
SR/ČR/Francie 1995, režie Martin &Sulík.
Uvádí v pondělí 3. listopadu ČTart od 22,40 hodin
31.10.2014 - Stanislav Polauf
