Po začtení do knihy budete sledovat osudy čtyř hlavních postav. Tarquinuse posledního přeživšího Etruska toužícího po pomstě na Římanech, kteří dobili zem jeho předků. Mimo to také věštce předvídajícího budoucnost. Romula rozeného Římana, ale přesto otroka, který byl prodán do gladiátorské školy a jeho dvojčete Fabioli, kterou nepříznivý osud zavál do nevěstince. A nakonec Brennuse gala, jehož život nešetřil, přišel o všechny své blízké a skončil také jako gladiátor. Máme tady zástupce všech nejdůležitějších národů, které byly v této době známy.

Autor tak popisuje chod života v Římě, jak bychom si jej při obdivování Římských památek určitě nepředstavovali. Splašky na ulicích, znásilňování žen, krutost vládnoucí vrstvy, život otroků a v neposlední řadě také život gladiátorů na život a na smrt. Snaha po moci je všude přítomná. Caesar na válečném tažení v Galii je dost daleko na to, aby mohli ostatní toužit po vyšším postavení. Největší hrozbou Caesara, ale i Říma je Crassus, který neváhá a pošle desítky legionářů na smrt. Jen aby získal slávu a zavděčil se lidu.

Způsob psaní Bena Kana mi vyhovoval, autor umí popsat všechny pocity hrdinů tak dokonale, že se zcela vcítíte do jejich kůže. Uvedu to na příkladu tažení na Parthy. Kane popisuje pálení písku do podrážek vojenských sandál, nezapomene ani na puchýře z kožených pásků. Římský orel na praporech vlaje nad každou centurií. Slunce se odráží od zbroje a oslepuje nepřítele. Několik tisíc vojáků legie táhne v poušti a vy si umíte přesně představit, jak vypadají. Nechybí ani přesné popisy různých taktik boje jako například slavná želva. Autor se pouští i do popisů pocitů jednotlivých vojáků. Strach před bojem a pýcha Římanů na své legie, které neutíkají nikdy z boje. Tekoucí pot z pod přilbice, váhu těžkých zbraní.

Bojové scény mužských hrdinů jsou střídány kapitolami o Fabiole. Ty mi vyhovovaly trochu více. U Fabioly byl také neustálý boj, ale ne na bitevním poli. Konkurence prostitutek a boj o nejlepší zákazníky je Fabiolin každodenní chleba. Brzy Fabiola zjistí, že může i něco získat. Tajné odposlechy vlivných senátorů umožňovaly Fabiole tahat nitkami tam, kde potřebovala. Díky tomu také pronikneme více do politiky státu.

Postav v knize je dá se říci docela dost, ale nejsou přítomny všechny v jednom místě, časem se střídají, takže není problematické si pamatovat jména. Největším překvapením pro mne byl Brutus a Caesar, hned řeknu proč. Brutus byl moje nejoblíbenější postava, pokud se dostanu k dalším knihám této série, tak si myslím, že by se právě tato postava mohla dobře vyvíjet. I když se v knize nevyskytoval často, tak se stal brzy mým oblíbencem. O Caesarovi se v knize stále mluvilo, ale neukázal se tam. To bylo trochu zklamání, ale stejně jako u Bruta doufám v jeho přítomnost v další knize.

Celkový dojem z knihy mám dobrý. Až na jedno místo mi kniha plynule utíkala pod rukama. Představivost mohla pracovat na plné obrátky. Zjistila jsem plno informací o různých typech gladiátorů a jejich způsobu boje. I bohužel o krutosti, kterou Řím podporoval a lid miloval. Autor zakládá spoustu obrazů na skutečných osobnostech a informacích a tak, když jsem si nebyla jistá, kdo právě kuje pikle v lázních, tak stačí pohledat na internetu jméno a vše je brzy jasnější. V cizích nebo neznámých názvech i pomůže vzadu přiložený slovníček pojmů, tak možná ani internet potřebovat nebudete. Navíc velkým je, že kniha staví na skutečné události, kdy Crassus opravdu táhl na Parthy.