Od dětského věku se pohybovala Kateřina Paarová v okolí dvora, neboť její matka byla dvorní dámou královny Kateřiny Aragonské. Jako dívka velmi bystrá a vzdělaná (kromě angličtiny ovládala latinu a francouzštinu) provdala se v sedmnácti letech za šlechtice Neda Burgha. &Sťastné manželství trvající necelé tři roky ukončila Nedova náhlá smrt. To jak moc bylo šťastné se dnes již nikdo nedozví. Pravdou ale zůstává, že mohla dopadnout mnohem hůře. Svazků, kde věkový rozdíl často přesahoval únosnou mez, bylo tehdy nepočítaně.

Zanedlouho se Kateřina dostala ke dvoru podruhé a uvedla zasnoubení, tentokrát s o mnoho starším Johnem Nevillem (lordem Latimerem). Kateřina se za Johna provdala a odešla od dvora. Opět na venkov, kde kromě pohody a milované přírody našla i milence - přitažlivého Thomase Seymoura, bratra pozdější královny a třetí ženy Jindřicha VIII. Jany Seymourové.
Život ale většinou spřádá vlastní plány a lord Latimer umírá, aniž by po jejich svazku zůstal jediný dědic. Kateřina, která překročila třicátý věk, se stala po druhé vdovou a v žádné velké karamboly zřejmě již nedoufala. Na tehdejší dobu patřila již k ženám středního věku.

Jaká ironie osudu, že ve chvíli, kdy nedoufala v nic velkolepého, poznala svoji osudovou lásku, Thomase a o něco později pozornost samotného vladaře Anglie, Jindřicha VIII. Thomas musel jít stranou a králova vyvolená zpečetila svůj život s labilním a nemocným panovníkem.
Od toho okamžiku se osud Kateřiny plouží už pouze smutnými okamžiky. Těch několik světlých chvil, kdy nabývá volnosti po králově smrti a opět se vrací do náruče Seymoura, který ji nakonec také zasadí pověstnou ránu, zakončí smrt v 36 letech po porodu jediného a vytouženého dítěte - holčičky.

Elizabeth Fremantleová si vzala nemalé sousto. Založit svůj román Královnin gambit na historické postavě, kde jsou pouze kusé informace, chce rozhodně odvahu. Nutně potom musíte domýšlet a improvizovat. Z reálných postav splétáte osudy a vkládáte jim život, který pouze odhadujete. Lze odhadnout pohledem člověka moderní doby, jak se musela cítit žena 16. stol.? Už to samo o sobě je tak trochu sebevražda. Hlavně, když celý děj postavíte převážně na pocitech hlavní hrdinky.

Nelze upřít autorce, že zvládla vytvořit velmi slušný román. Klobouk dolů i nad množstvím stran. Rozehrála osudy postav velmi zdařile a provázanost jednotlivých životních osudů stmelila do zajimavého příběhu.  
Kámen úrazu vidím v jiné věci. Nekonečné vnitřní monology samotné Kateřiny začnou po nějaké době vadit. Je jich tolik, a tak často se opakují. Zde můžeme spatřit právě ten zmiňovaný nedostatek informací, s kterými se mohlo pracovat - reálných, hmatatelných údajů ze života mladé královny. Místo, aby autorka snížila množství stran a knihu udržela v čitelných mezích, začala opakovat myšlenkové pochody všech hlavních hrdinů.
Tím zasadila knize i historické trauma. Jak sama v závěru knihy píše, nechala se pouze inspirovat historickou postavou. Ale děj je tak minimální, že o nějaké inspiraci nemůžeme mluvit. Až na pár pravd, které jsou podloženy i dějinami, nijak ze života Kateřiny, Jindřicha i dalších nečerpá. Ani nemůže.

Zároveň je na překážku zpracování samotného textu knihy. Nevím, zda podobnou grafickou úpravu má i originál, ale střídání třetí a první osoby jako průvodce dějem, není nijak rozlišeno. Dostanete se do situací, kdy je vám vyprávěno a najednou v další větě již povídá samotná postava vnitřním monologem. Vše stejným stylem, bez rozlišení.

Kniha ale patří mezi příjemné počtení. Je vítaným společníkem na zimní večery. Plujete osudy dávno uzavřenými, i tak se přistihnete jak potají prožíváte každá malá vítězství, radosti i beznaděj.

Královnin gambit
Elizabeth Fremantleová
Nakladatelství Jota, 2014