Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Evropský světadíl se jmenuje po Asiatce



Úvodník: Podle řecké mytologie dcera foinického krále Agénora, jménem Europé, jejíž příběh vytvořil básník Hesiodos, patřila do nezměrného harému Diových milenek. Ten zplodil s kráskou tři syny a zřejmě po určité únavě vztahu ji provdal za krétského krále, který se ve své dobrotě postaral i o božské syny. Podle Herodota byla Europé asijského původu, neboť podle něho Kréta spadala do východního vlivu. 
Hezké, nemyslíte? Ale co společného má krátký příběh s novou knihou Mitsuko? Věřte, že nejenom nástin historie, ale převážně sílu lidského příběhu a životní cestu jedné vyjímečné ženy.

Článek:

&Slechtický rod Coudenhove-Kalergi z Poběžovic u Domažlic patřil v českých zemí i rakouských k jednomu z mnoha panských rodů působících ve starém "dobrém" Rakousku-Uhersku. Mladý hrabě Heinrich Coudenhove-Kalergi je v duchu rodinných tradic připravován na dráhu diplomata a pokračovatele rodinného majetku. O jeho vzdělanosti nemůže být pochyb. Mluví několika jazyky (později počet jazyků, kterými bude mluvit víceméně plynule, dosáhne čísla osmnáct!), zastával úřady v Evropě i Jižní Americe. Tím nejdůležitějším úkolem, alespoň po stránce budoucího osobního štěstí, je zastupování císaře pána v Japonsku.

Na druhé straně polokoule se připravuje osud mladé Mitsuko. V Tokiu její otec, starší obchodník s nábytkem a starožitnostmi, prodává dceru do školy pro gejši, kterou pro změnu po sedmi letech opět vykupuje zpět. Osud má svůj rozum a jak tomu bývá, to, co se má spojit, může být klidně vzdáleno pořádný lán země, a přesto se cesty těch dotyčných sejdou.
Jak se vyvíjí děj i postavy není dobré rozepisovat. To, že dva neznámí lidé, později milenci a manželé, projdou i rolí mateřskou, dokazuje níže přiložený obrázek. Jejich děti bez rozdílu věku i pohlaví v budoucnu zasáhnou významně do politiky i kultury. Mitsuko umírá osamocena, bez kontaktu s dětmi i společností.


Autorka Vlasta Čiháková Nokiro odvedla velký kus práce. Podkladem pro napsání beletristického životopisu byly deníky, které si Mitsuko psala po celý život, ale i mnohé archívy a vzpomínky sebrané po celém území bývalého Rakousko-Uherska a Japonska (kde autorka nějakou dobu žila). Tak velké úsilí je hodno obdivu. 
Přesto je kniha jako domeček z karet. Máte neustále pocit, že se děj i styl psaní hroutí. Zřejmě si ani autorka nebyla jistá, zda chce psát biografii založenou a svázanou historickými fakty nebo populární beletrii.
Místy má člověk pocit, že jsou texty zjednodušeny až pod úroveň čtenářské gramotnosti a sem tam se setkáte i s okamžiky, kde si přejete určité provázanosti děje, dialogů, přesto je vše násilně ukončeno a přejde se na naprosto odlišnou dějovou linku. 
Ráda bych napsala, že se všechna ta snaha zúročila. Dokonce věřím, že v případě přednášek autorky může jít o velmi krásné povídání plné netradičních informací. V případě spisovatelské činnosti jsem ale po přečtení knihy Mitsuko bohužel velice skeptická.

Mitsuko
Vlasta Čiháková Noshiro
Jota, 2015


06.04.2015 - Veronika Švarcová