Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Chvála koupání



Úvodník: Tedy koupání, ale venku, v přírodě a když nastane ten nádherný letní čas kdy souzníme s básníkem, jenž praví: Léto budiž pochváleno!

Článek:
Pochválíme též a nasajeme ten vlhký vzduch rybníků a mokřin, pach ve vlhku zetlelých rostlin, šum nepatrných vánků při hladině a její zrcadlení, nebe bez mráčku a v zádech les plný borovic s jejich hořkými vůněmi skrytými v kořenech. Všude písek a nádherná voda připomínající spíše rašelinné jezírko se svojí zarudlou barvou, čisté až průzračné, tak hladící jak sametovým dotykem. Je to rybník mého mládí a zůstává jím navždy. Nestačí jen do něj vstupovat a vystupovat. Rituál tohoto počínání nutno vnímat jako obřad, úlitbu bohu léta a prosluněného života, kdy opouští člověka aspoň na chvíli starosti a bolesti všedního dne, protože ve slunečním jasu vše vypadá jinak než v šeru podzimního dne. A co teprve výstup z té záplavy červené vody, která nebarví. Její perlivé krůpěje na těle se jen chvějí v poryvech lehounkého vánku, oddávají se účinkům podmanivých paprsků až celá kůra jejich odpařování zmizí docela a zůstává nádherný pocit nenadálé svěžesti.
Tak toto vše se musí procítit a promyslit do hloubky veškeré tělesnosti a se zapojením všech smyslů vnímání. Podstupovat tu koupel jako obřad pocty neznámému pohanskému bůžkovi, chechtajícímu se a laskajícímu mysl nebývalou rozkoší. A hlavně, ničemu se nebránit, žádné myšlence, ani chvilkovému bláznovství. Kouzlo okamžiku musí být vychutnáno až do nemožnosti.
A v té chvíli je krásné procítit blízkost někoho laděného do stejné tóniny, sdílení vždycky potěší, a celkový dojem může být umocněn, jedná-li se o ženu, jaká slast. Je snad něco krásnějšího než tyto ladné tvary tolik vábící zrak, nyní pokryté perlící tříští, jakoby orosené, neskutečně vábivé, růžové a s leskem pozdního slunce. Jako by všechna ta perlivost na mnohých reklamách našla svůj počátek právě zde. Ale půvabu orosené a vánkem provoněné pleti stejně nedosáhne. Neznámý bůh přílivu si střeží své tajemství a dává poznat jen těm kdo se mu v skrytu srdce klaní, adorují. Kdo naslouchají jeho šelestivě svůdným vánkům, kdo stále pospíchají do tišin jeho vodstev a tajně se s nimi laskají. A dovedou též vzpomenout nádherných chvil spolu prožitých v chladivých vodách a stínu prohřátých borovic i v nehostinných časech, kdy mrazivé větry zahánějí krásné myšlenky na tyto úžasné chvíle, kdy člověk cítí sílu proudu života s jeho nutkavou touhou po obnově, návratu. Kdy vše je tak báječné a přirozené, kdy si i tolik věříme. Kéž tato víra pomůže překonat chvíle bez slunce, bez vody a jejího opojení, bez toho tajemného boha našich kouzelných pokušení.

Zdroj fotografie: pixabay.com

10.08.2015 - Jan Alexander