Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Jiří Dvorský - XeroX i pastelky – verdisáž v plzeńském iatelieru



Úvodník: Na tuhle neobvyklou výstavu vás nepozveme, protože hned jak začala, tak také skončila. Ale informovat o ní považujeme za svoji povinnost. Slavnostně byla verdisáž fotografií svérázného a všestranného umělce Jiřího Dvorského zahájena 26. února v 19 hodin v plzeňském iateliéru v Perlové ulici, což je multikulturní prostor se zaměřením na foto, video i tanec. Pokud se hned v úvodu položíte otázku co je „verdisáž“ (ano, ne s „n“ ale s „d“ uprostřed) čtěte dále. Jestli vás zajímá, jak neobvykle lze fotografie vystavit a co se s nimi stane po skončení verdisáže, rovněž čtěte dále. A kdo je autor Jiří Dvorský? I o něm bude samozřejmě řeč...



Článek:

Začněme Jiřím Dvorským:
Rodilý Plzeňan v osmdesátých letech pracoval v ČT jako zvukař a současně jako kameraman točil nezávislé filmy (1988 cena za kameru na filmu "ZROZENÍ A SMRT”- BRNĚNSKÁ &SESTNÁCTKA).
V roce 1987 emigroval do Rakouska, od roku 1989 pobýval v USA, kde pracoval jako hlavní kameraman pro C-SPAN (Washington DC), AT&T BROADBAND (Massachusetts), FUTURIAN FILMS (New York), FILMWORKS PACIFIC (Hawaii), MULTIMEDIA (Hawaii) a další. Natočil zde mnoho krátkých i celovečerních filmů (2002 NEW YORK INTERNATIONAL INDEPENDENT FILM FESTIVAL - cena za kameru na filmu "WAIKIKI - IN THE WAKE OF DREAMS"). Od roku 2003 střídavě pobývá v rodné Plzni a na Havajských ostrovech a dál působí jako nezávislý kameraman a fotograf.

 

Více než encyklopedické heslo řekne o sobě sám Jiří Dvorský, který zároveň prozrazuje, proč je v názvu výstavy „XeroX i pastelky“:

Když mi byl jeden rok začal jsem malovat pastelkami. Když mi bylo pět let, začal jsem fotit, no a nyní o století později jsem obojí spojil a na této výstavě můžete vidět výsledek.
Moje životní priority jsou svoboda, nezávislost a dokonalé zdraví. Rád poznávám nové lidi a nové krajiny. Mám rád jednoduché věci, které mají při své jednoduchosti maximální efektivnost. Krásným příkladem je Havajské Ho‘oponopono (léčitelství a sebeovládání).
Ze sportovních aktivit mám nejraději obyčejnou chůzi a tu praktikuji každý den. Můj rekord v chůzi je 80km během jednoho dne, ale obvykle dávám přednost kratším toulkám.
Celý život žiji bez kreditních karet a snažím se žít tak, abych co nejméně zasahoval do přirozeného chodu přírody.
Během svého života jsem nasbíral spoustu znalostí a zkušeností a jsem rád, když se o ně mohu podělit s ostatními.

 

A jak je to s tím Xeroxem?:
„Po každé výstavě, kterou jsem měl doma i ve světě mi zbyla řada fotografií a já nevěděl, co s nimi. Protože se často stěhuji, nemohl jsem je skladovat a stejně jsem je rozdal. Protože k mému životnímu stylu patří i hmotná skromnost rozhodl jsem se nyní, že své výtvory druhý den mezi 17.00 - 18. 00 rozdám přítomným návštěvníkům.“
 
Proto je také v názvu výstavy slovo „verdisáž,“ což blíže osvětluje jeden ze spolumajitelů iateliéru Roman Muchka (na fotografii vpravo):


„Verdisáž vznikla proto, že mám výtvarné umění jakéhokoliv druhu rád, ale díky mému časovému vytížení mi nezbývá moc času na návštěvy jiných výstav a tak jsem si řekl, když nemůžu chodit někam já, proč bych výstavy nemohl dělat sám. Navíc si živě pomatuji jaké to bylo, když mě před lety Tomáš T. Kůs nabídl možnost mít svoji výstavu v plzeňské kavárně Jabloň, kde nebylo nutné platit žádný nájem, což je pro spoustu začínajících umělců limitující. Prostor atelieru je dostatečně velký na to, aby se z něj načas stala výstavní síň, ale protože jej využíváme především jako foto či videoatelier (to nás živí) a k tomu na dva dny v týdnu se tu také vyučuje flamenco, není možné výstavu ponechat v našich prostorách celý měsíc. Navíc rádi s troškou nadsázky a drzosti říkáme, že na výstavy chodí lidé jen na vernisáž, čí dernisáž, tak vlastně ani není potřeba, aby výstava trvala déle. Vymyslel jsem pro tuto akci spojením slov vernisáž a dernisáž název Verdisáž, poté oslovil pár známých výtvarníků a v září 2013 udělal první výstavu. Hlavní myšlenkou Verdisáží je podpořit nejen začínající místní umělce v jejich tvorbě a dát jim šanci přiblížit jejich díla širší veřejnosti, která si jen obtížně hledá cestu do galerií a tradičních výstavních síní, ale baví nás samozřejmě poznávat stále nové lidi a nastolovat tak potřebu diskuzí mezi nimi.“


Příklad i nápad může být inspirací i pro další autory i vystavovatele. &Skoda, že výstava „XeroX a pastelky“ je nenávratně pryč, stejně jako většina vystavených děl. Ale Jiří Dvorský má před sebou ještě dlouhou tvůrčí dráhu a určitě se s jeho jménem ještě setkáme. Nezbývá něž se pokochat alespoň na naší stránce dvěma jeho fotografiemi. Pár těch ostatních můžete nalézt na http://jiridvorsky1.blogspot.cz/2016/03/xerox-i-pastelky.html.
Foto z verdisáže: Jindřich Marek













03.03.2016 - Stanislav Polauf