Za okny se vítr čílí,
sami v sobě jsme se skryli.
Do myšlenek splín se vkrádá,
čí vlastně to byla zrada?
Tvá duše, jako padlý sníh,
zabloudila v stopách mých.
Jen jedno slovo, hlásek pár,
zažehnáme starý svár.
Pohneme se trochu z místa,
bude lépe dozajista.
Probudíme zašlý cit,
budeme se opět chtít.
Venku vítr prudce sílí,
dopřejme si ještě chvíli.
Ve společném osamění,
hledajíce co už není.
Zdroj foto: pixabay.com, autor: MarcNoel