Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Sedmdesátiletý Steven Spielberg
Úvodník: Tak. A i Stevenovi je sedmdesát.
Takovému Adolfu Hitlerovi by se to (možná) nelíbilo, kdož ví, ale Spielberg je tu (někoho dokonce irituje svým sentimentem) a byly to, zlobte se nebo nezlobte, rovněž prvky určitého jeho autismu (respektive vlastního mu Aspergerova syndromu), co rozhodlo o tom, že se stal z tohoto chlapce a muže až takový génius.
Článek: Ale ano, vím. Slovo génius by se nemělo nadužívat. Uznávám to a snoubí se zde ono slovo navíc se slovy „totální komerční úspěch“, což je někdy poněkud podezřelé. Jistě. Nicméně onen úspěch není v jeho případě známkou pokleslosti nejširšího všeplanetárního vkusu.
Osobně na Stevenu Spielbergovi nejvíc obdivuji, že bere postupem času jako výzvu veškeré žánry úplně napříč filmovým spektrem. Dělá to, ne vždy uspěje stoprocentně a vytvořil také takříkajíc chladné věci, nicméně i všechny ty filmy, které někteří kritici označují za slabší, vystřelily do světa z jeho citlivých rukou jako nadprůměrné "bijáky".
Konstatuji to rád, i když, pravda, za jednoho předpokladu (a pokud s tím předpokladem nesouhlasíte, můžeme se při hodnocení jeho filmů do jisté míry minout).
Předpoklad zní takto: Umění není a nemá být otiskem reality.
Anebo by nemělo být jen jím.
Hitchcock to věděl. Spielberg totéž chápe dodnes.
Čím ještě je obdivuhodný?
Jistěže talentem vyprávět hutně, i když ten prokazují i další mistři včetně toho od písmen Q a T; je však stejně nadále katarzí sledovat, co vše polyká jeden jediný záběr spielbergovského kameramana a o kolik podobným záběrem vždy poskočí příběh.
Jistá jeho tendence k dětskosti, ne-li infantilitě, sice je při pohledu na celek díla nesporná, ale víte, nelze odstřelit ptáka jen za to, že létá, a adorace (místy) nedospělého pohledu na svět anebo situování vlastní osobnosti do podobné role jest prostě prvkem osobnosti, který nelze než dojatě respektovat.
A stejně dojatě pak můžeme sledovat veškeré ty sekvence jeho filmů, kde se o onu zralost přece pokusil!
Podobně jako kdysi Graham Greene dělí svou tvorbu na zábavu a vážnou část, ale podobně jako v Greenově případě tu nelze při bližším ohledání či pohledu analyzovat skutečnou hranici a jakékoli mantinely či krabičky.
Anebo lze, ale dle mého názoru to vhodné není. Schindlerův seznam je nepochybně zábavný film, ba obsahuje vysloveně „senzační“ sekvence, které dokonce jeden můj známý Žid označil za šestákové. Ale je to špatně?
Nevěřím tomu.
A udělal by snad Steven Spielberg lépe, kdyby stejnojmennou knihu Thomase Keneallyho adaptoval artistně?
Nepochybně by udělal hůře - a celosvětový společenský dopad výsledného produktu by to odmocnilo. Právě o takovýto dopad se ale vždycky v historii vrhaly kostičky.
Tolik (Oskar) Schindler. Na opačném pólu leží třeba (jen zdánlivě pouze zábavný) Duel, který si samo sebou zasluhuje veškeré dosavadní více i méně sofistikované interpretace i včetně té mé (http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=13646).
Nerozebírejme však u pouhé příležitosti jedněch narozenin (které oslavil v neděli 18. prosince) film za filmem a jenom připomeňme, že toto dílo ještě zdaleka není uzavřeno. Už přitom „vsálo“, připomeňme, spisovatele jako James Graham Ballard, James Matthew Barrie, Roald Dahl, Michael Crichton, Peter Benchley, Ernest Cline, Hergé, Alice Walkerová, Philip Kendred Dick, Brian Wilson Aldiss, Michael Morpurgo a Herbert George Wells - a budou následovat další.
Kdyby Steven Spielberg během té následující dekády svého života zavítal do Prahy, oddaně bych vystál dlouhou frontu (dal-li by jí, pravda, šanci) a nechal bych si podepsat svůj výtisk jím osobně napsané knihy Blízke stretnutia tretieho druhu, který na zdejší trh vneslo koncem září 1989 bratislavské nakladatelství Smena v nákladu 52 000 výtisků (kniha později vyšla i česky). „Thanks,“ řekl bych potom stručně. Jen to. - Jistěže by zde ale existovala má silná tendence ho (sentimentálně) políbit.
21.12.2016 - Ivo Fencl