Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - FOTOPOSTŘEHY: Zahrady pod hradem
Úvodník: Přemýšleli jste někdy o tom, jak vznikl název zahrady, když za hrady nebyly zahrady, ale podhradí? Možná o tom začnete také přemýšlet, když vstoupíte do zahrad malostranských pod hradem pražským. Aby to nebylo od hezké místo zahradit, taky ohradit a pak si vyhradit, koho dovnitř pustit a koho ne, což v případě malostranských zahrad by byla škoda. Do nich vás pustí, pokud zaplatíte vstupné, a hlavně, pokud najdete vchod…
Článek:
Procházíte-li Valdštejnskou ulicí, můžete vstup do zahrad za Pálffyovským palácem lehce přehlédnout. "Člověk není svobodný, když může jít kamkoli, ale když ví, kam jde." (Pavel Kosorin) A když ví, co ho čeká, protože v zahradách situovaných do svahu bude potřeba stoupat po schodech seřazených do dlouhých řad či sestupovat jen po několika schůdcích, zpřístupňujících různá zákoutí…
Jsou tu místa, kde zelené lístky zakrývají různobarevné zídky, někdy zcela, jindy jen částečně, někdy jak navlečené na šňůrkách připomínají náhrdelníky…
Jen pár metrů od rušných malostranských ulic tu můžete v klidu přemýšlet, např. o tom, proč všechny lístky jsou zelené a jen jeden či dva žluté…
Ve Valdštejnské zahradě si již tolik klidu neužijete, je známější, je více navštěvovaná a je úplně jiná… Malou stranu již nebudete mít pod sebou jako na dlani, jen špičky věží okolních budov ji připomenou. Je to svět uzavřený sám do sebe, oddělený od okolí vysokou zdí a rozčleněný pečlivě zastřiženou zelení.
Vše tu má předem určené místo… Pásy zeleně sestavené do symetrických obrazců, sochy i zdobené vázy připomínají postavení těch, kdo zahradu nechali pro své potěšení i svou reprezentaci vybudovat.
A tak nepřekvapí ani přítomnost bílého opeřence s typickou korunkou na hlavě. Když jsem si ho prohlédl zblízka, měl jsem pocit, že na úsloví pyšný jako páv opravdu něco bude…
„Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.“ (Antoine de Saint-Exupéry) Malá strana je zase krásná tím, že někde ukrývá zahrady… A při pohledu na záplavu červených střech, rozprostírajících se jak zvlněné písečné duny pode mnou, mě napadlo se sem ještě někdy vrátit…
08.04.2017 - Radim Cejnar
