Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - ZÁVĚRKA aneb ZTÍŽENÁ MOŽNOST HAPPY-ENDU – novela Miloše Urbana
Úvodník: Čtenář, který si přečetl několik knih Miloše Urbana, mimořádně úspěšného a obdivovaného autora, jehož knihy zaujaly i v zahraničí, bude novelou ZÁVĚRKA překvapen. A připusťme, že možná zklamán. Je to naprosto jiný Urban, i když on již zkoušel různé žánry, ale vždy se jeho díla vyznačovala tajemnem – ať už v historickém hávu (Lord mord) či v dnešních kulisách Prahy a jejího podzemí (Sedmikostelí, Stín katedrály, Santiniho jazyk). Tajemno je i v jeho románech s detektivní zápletkou jako Přišla z moře a temně hororové tóny čiší z Michaely.
Článek: Prostě máte spisovatele nějak ve své paměti zafixovaného a zařazeného. Najednou na vás vyrukuje s něčím, co nečekáte - předloží vám novelku s milostným (a navíc i sociálním) dramatem. Nic proti překvapením, i spisovatel má právo si zkusit něco nového, něco, co dávno chtěl napsat nebo co plyne z jeho současné životní zkušenosti. Nabízí se ale otázky: přijme to čtenář a hlavně, co to přineslo samotnému autorovi.
Hlavní postava nové knihy Matěj Rund je zaměstnán v reklamní agentuře PR, kde trpně (jako kdysi Páralovi hrdinové) přežívá pracovní dobu a vyrukuje, jen když ho šéf povzbudí a agentura by z toho mohla mít prospěch. Ani v soukromí není žádným borcem, který se vrhá do víru života. Občas nějaká ta známost, i když ani balit holky moc neumí, jak poznáme v úvodu. Jinak je jeho aktivita na bodu těsně nad nulou. Čím dále více ho však stravuje jediná touha – fotografovat, stát se úspěšným na internetovém portálu Blickperson. I když přiznává, že fotit neumí (ale chtěl by), inspirací pro vlastní (a také brzy úspěšnou) tvorbu se mu stává mladá studentka Věra Barvířová, s níž se náhodně seznámí a přemlouvá ji, aby se stala jeho modelkou.
Vztah fotografa a jeho modelu prochází různými peripetiemi a každý z obou si od něho představuje něco jiného. Matějův přímý tah za uměleckým úspěchem je zjevný, motivace Věry je dlouho umně skryta. Láska? Na tu tady a v dnešní době není místo. Ovšem považovat krásnou a dychtivou ženu (byť se sklony i k druhému pohlaví) za pouhý objekt umění – to se nemusí vyplatit – a také nevyplatí. Po této linii „milostný“ románek kunderovského typu funguje poměrně zdařile. Horší to je s linií pracovní, která přináší pohled do čtenářům ne tak známého prostředí reklamního průmyslu, kde nápady hrají prim, ale jakákoli maličkost může všechno zvrtnout v pravý opak. Což se také, díky snaze Věry i jejího nevlastního otce, vskutku stane...
Miloš Urban (na fotografii) nezapře, že je zkušeným vypravěčem. Jeho vyprávění plyne rychle, žádná složitá souvětí, spíše úderné dialogy, žádná snaha o přílišné psychologizování. Což je sice klad, ale má za následek, že postavy nejsou tak propracované, jak bychom čekali. Týká se to zvláště postav Věřiných rodičů a jejích dvou kamarádek, které svými lesbickými hrátkami mají Matěje „probudit.“ A nejvíc asi bude vadit staromilsky bodrý Matějův šéf s přezdívkou „král Miroslav.“ Ten jako by vypadl z humoristických románů doby dávno minulé. Navíc celá linie sociálně-pracovního dramatu a rozhoupané Matějovy kariéry v PR agentuře Stellar Brusque je trochu přehnaně dramatická. Myšlenka na využití Věřiných „cudně erotických“ snímků k reklamní kampani je sice přesvědčivá, ale že by jejich zneužití „odvážnou“ fotografií na billboardu mohlo celou agenturní činnost i kariéru jejích pracovníků ohrozit?
Kniha je nejen o vztahu modelka-fotograf ale i o samotném procesu fotografování. Matěj sice říká, že to neumí a učí se, ale čtenář zde najde nesmírné množství technických detailů včetně postupů, ale i reklamních odkazů na značky fotoaparátů. I když dnes fotí snad každý, jak se v knize říká, mnohým z nás detaily mnoho neřeknou a zkušení fotografové je nepotřebují. Navíc odkazy na známé fotografy jsou přespříliš konkrétní – nepoznat v Ivanu Kubrichtovi, světoznámém fotografovi, emigrujícímu do USA a nyní se vrátivšího do Čech, Antonína Kratochvíla, se ani nedá. A jméno Miro &Svolík si sami jistě odvodíte.
V úvodu byla položena otázka, zda čtenář novou, odlišnou, knihu Miloše Urbana přijme. To už záleží na něm. Spíše je nutno se zamyslet nad druhou položenou otázkou – co přinese jejímu autorovi? Přínos v tom, že prokázal schopnost napsat něco jiného, než dosud psal a než se od něho čekalo. Jenže pustit se do tématu fotografování a snažit se nacpat do knihy všechny možné finesy řemesla bylo nad sílu autora, který – jak také přiznal – je na tom jako Martin – moc to neumí a „hledá se“. To, že knihu proložil vlastními – doslova amatérskými – fotografiemi anonymní modelky, je - diplomaticky řečeno - odvaha, ne-li autorská exhibice. Jestliže se v novele několikrát brojí proti objektifikaci ženy, redukování ženy na objekt, pak toto se přihodilo právě Miloši Urbanovi v jeho fotografickém vyjádření.
Foto: imgrum.org, argo.cz
*************************************************
Miloš Urban: ZÁVĚRKA aneb ZTÍŽENÁ MOŽNOST HAPPY-ENDU
Vydalo nakladatelství Argo, Praha, 2017
14.04.2017 - Stanislav Polauf