Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Shakespeare tak, jak ho neznáme. Takže klasicky.



Úvodník: Nechtělo se mi tam. Když jsem nakonec kývla, že tedy půjdu, raději jsem si od Zkrocení zlé ženy, hry z aktuálního repertoáru pražského Divadla na Vinohradech, vůbec nic neslibovala. Jenže, zázraky se někdy dějí. A když už se stanou, je o nich potřeba napsat.

Článek: Je mi 34 let a počítám, že asi spadám do té generace divadelních diváků, která by měla být nadšená divadelní alternativou. Snaha byla, to nemůžu říct. Nicméně, po několika zhlédnutí obnažených či souložících herců (dodnes nevím, jestli to skutečně jen hráli) na jevišti, polití vodou (vždyť jsem byla na Bouři, tak co chci), mi ta novodobá invence pánů režisérů přišla nějaká nudná.  Po rozbití sklíčka brýlí odlétnuvším valounkem z hromady keramzitu (no nějak se ten herec vyhrabat musel), dokonce nebezpečná.
 
Teď ale vážně. Jako dítě jsem si díky skvělým, naprosto klasicky pojatým hrám, uváděným v pražském ABC či Rokoku divadlo naprosto zamilovala. Zatímco většina národa znala Filipa Blažka prostřednictvím televizních pohádek, my šťastnější jsme mohli tohoto skvělého herce obdivovat v rolích D´Artagnana, Cyrana z Bergeracu anebo v roli mého milovaného depresářského Harolda ze hry Harold a Maude. Všechny tyto hry si svůj věhlas vydobyly bez jakýchkoliv moderních invencí. Pomineme-li dech beroucí herecké výkony, nechyběly v nich dobové anebo přinejmenším dobově stylizované kostýmy, kulisy, rekvizity. Přišlo mi to normální. Bylo to normální. Normální a naprosto v pořádku. Nenapadlo mě, že by se to pod nálepkami slovíček „kreativní“, „invenční“ anebo „originální“ mohlo do budoucna zvrhnout.
                                                                                                                                                                   
Vůbec nechci tvrdit, že dobré, byť alternativní anebo klasicky pojaté hry dneska neexistují, natož množství talentovaných herců. Nicméně, najít tyto drahokamy v hromadách štěrku, a to právě především u klasických autorů, bývá čím dál složitější. Ačkoliv asi nikdo nemůže být klasičtější než Shakespeare sám, právě jeho hry už léta bojují více či méně s alternativou. Souhlasím, jsou nadčasové, ale opravdu snesou všechno? Bude Othello opravdovější, když bude na jevišti „sjíždět čáru“ ? Nemáte pocit, že Shakespeare sám rotuje v hrobě, když jiná jeho postava odkládá na jevišti šaty, aby se odešla osvěžit do sprchového koutu? Na jevišti Stavovského divadla? Poslední ranou mě zasazenou ve jménu velikosti anglického barda byly Letní Shakespearovské slavnosti v areálu Pražského hradu nekolik let zpátky. Když opomenu fakt, že jsem onehdy seděla za stromem (což už samo o sobě byla alternativa jako hrom), ukřičený a vulgární Sen noci svatojánské, v němž připevnili Vandě Hybnerové do rozkroku vějíř černého peří, zatímco jiní herci, oblečení v modrákách, řešili dřevěnou bednu, mě ve finále udolal. „Tak! A se Shakespearem na divadle nadobro končím!“
 
Ale zpátky ke Zkrocení. Přestože pražské Divadlo na Vinohradech je a zůstává pojmem, řekněme si to upřímně. Člověk už se bojí. Kamkoliv. Zkrocení zlé ženy režiséra J. Deáka se tady hraje už od roku 2012, takže někdo na to chodit musí, pomyslela jsem si. Andrea Elsnerová v roli Kateřiny zněla zajímavě, Petruccio, a hele, Filip Blažek, takže v podstatě záruka kvality a ostatní více než vyhovující. Jenže, ouha. Nezvykle nízké procentuální hodnocení a vysloveně negativní recenze na stránkách i-divadlo.cz, které jsem do zhlédnutí této hry považovala za solidní (Pro vás, kteří nevíte o čem je řeč, vězte, že je to něco jako CSFD.cz) moje rozhodnutí ohledně zakoupení vstupenek značně zviklaly. "Takže alternativa. Píšou tady, že je to zase nějaký sprostý. A je to prý nuda."

Do divadla mě nakonec dostrkala kamarádka, nedbajíce mých nářků, že já už jsem svlečeného Filipa (na jevišti) viděla a o žádné jistě hlubokomyslné prznění další ze svých oblíbených her nestojím. „A kolik nás ty lístky budou stát?“ zeptala jsem se. „Máme je zadarmo“. „Ještě že tak,“ odpověděla jsem známou replikou z filmu Pane, vy jste vdova. Neslavný odchod  Evelyny Kelettiové z jeviště se však nekonal. A ani já jsem z divadla neodešla.

 
Všechno, ale opravdu všechno, co věci znalí mohou od Shakespeara očekávat, mi právě tohle zpracování Zkrocení zlé ženy nabídlo. Chytré, často dvojsmyslné narážky, které jednoduše v této hře JSOU a k Shakespearovy neodmyslitelně patří. Prostořekost. Hravost. Humor, a to často značně netaktní. Deakova inscenace respektuje hru přesně tak, jak ji mistr napsal a výborní herci, ať už v rolích hlavních anebo vedlejších, jeho záměr přetvářejí v realitu. Žádné závažné změny ve hře samé, stříkající voda ani jakékoliv jiné myslitelné tekutiny. Po dlouhé době můžeme vychutnat Shakespeara ponechaného ve století, do něhož svoji komedii zasadil. Můžeme vidět herce oděné v nápaditých, přesto středověce působících divadelních kostýmech. Namísto levnější hudby z reproduktorů doprovází Zkrocení živí muzikanti, hrající středověké písně. A že je to sakra rozdíl. Toliko tedy můj komentář. A co na to i-divadlo.cz?

Snad by nevadilo, že tvůrčí tým v DnV rezignoval na aktualizace a posuny hry, která má dnes problematické vyznění. Postavit však inscenaci na laciném prvoplánovém humoru a prázdném rozehrávání rádoby komických situací je však cestou do pekel. Herci v této koncepci nemohli zaujmout....Pavel &Sirmer 20-25%
 
Bohužel toto ztvárnění nepovažuji za příliš povedené. Rozvleklé, nezáživné dialogy, spousta nudných míst, často pouze laciný humor a až nadbytečné užívání všemožných sexuálních narážek. Jan Pařízek 40%

 
Závěrem bych ráda řekla, že byť se rozhodně nepovažuji za experta na Shakespeara, vědomosti,nabyté během vysokoškolské studia, během něhož jsem mistrovi pár let věnovala, mě po přečtení těchto "odborných názorů" vedou nutně k přesvědčení, že dotyční snad tuto hru, potažmo Shakespeara samého, vůbec neznají anebo jsme každý viděli naprosto jinou inscenaci. Vtípkům, které pan Pařízek nazývá lacinými, jsme se s kamarádkou, upřímně zasmály, stejně jako zbytek hlediště (ano, etuda se špagetami nám připadala vtipná). Stejně tak jsme se shodly i na tom, že právě takový humor (rozuměj laskavý) ocení dnešní teenageři, kterých bylo, k naší radosti v hledišti nečekané množství.  Žádnou nudu ani prázdná místa jsme za zhruba dvouhodinové představení nezaznamenaly. Nakonec mě tak jenom zamrzelo, že nesedíme o trochu blíž. Inu, znáte to. Rány z alternativy se hojí dlouho a výměna rozbitého skla v brýlích nějakou dobu trvá...

foto:divadlonavinohradech.com



17.04.2017 - Kateřina Sovová