Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Svůj osud si musela vytvořit sama



Úvodník: Josef Čermák, doktor práv, partner významné právnické kanceláře, královský konzultant (QC – čestný titul udělený vládou), novinář, spisovatel, básník, herec a celoživotní organizátor a inspirátor veřejného i vědeckého života českých a slovenských krajanů v Kanadě, nám poslal do redakce níže uvedená slova jako reakci na rozhovor s Terezou Čerbákovou. Byla by škoda je nezveřejnit!

Článek:

Příští rok to bude už sedmdesát let, co jsem se přeplazil přes hranice do země, která ještě před třemi léty byla jednou z nejbrutálnějších hrozeb civilizaci v krvavých dějinách lidského rodu. Za vlády přisluhovačů sovětského režimu jsem se ve své rodné zemi zastavil jednou: během Pražského jara (odlétal jsem z Prahy tři nebo čtyři dny před vpádem bratrských armád) a po pádu režimu jsem tam byl několikrát. 

Zmiňuji se o tom proto, že můj kontakt s každodenní češtinou byl omezený po skoro sedmdesát roků a že rozhovory mezi Renatou Šindelářovou a Terezií Čerbákovou mě okouzlily živelností jejich i mé rodné řeči. A nejen řeči: ženy, které jsem doma znal (stejně jako ženy kdekoliv na světě) nebyly zdaleka tak samostatné a nezávislé jako dnes - o manželovi se Terezie zmiňuje jen jednou (vypočítává ho mezi svými poklady), ve dvaceti si uvědomila, že svůj osud si musí vytvořit sama.

A vytvářela: málem se stala techničkou zemědělského družstva, pak se zabývala oděním návrhářstvím, stala se trenérkou (k tomu ji přivedly bolesti lopatkových svalů), autorkou článků a fejetonů a myslím, že se chystá na  román. Okouzluje mě její hra se slovy: "bolest je mrcha", "mozek" vozí na odpočinek do hor, kde ho nechává "v tom prostoru pod nebem", "až mi leze mráz po zádech, když si uvědomím, jakého pokladu jsem majitelkou", " drtím pevně půdu pod nohama".

Líbila se mi její reakce na muže, který se na zastávce před ní postavil a řekl: "Jsi tak krásná" a odešel. Nezmohla se na slovo a zrudla.

Na televizi právě vysílají z New Yorku utkání mezi českou tenistkou L. Šafářovou a americkou tenistkou Vanderweghe. Zatím co oba čeští mužští hráči skončili jeden v prvním a druhý v druhém kole, alespoň tři české hráčky mají možnost skončit mezi posledními osmi. Nebylo by nádherné, kdyby jedna (nebo obě) ženy, které mne inspirovaly k napsání této odezvy, se staly hvězdami světové literatury?
 

***

Autor článku: Josef Čermák
V zásadě o něm platí slova, která kdysi vyřkl Arbes o Nerudovi: „Celý život držel ruku na tepně Prahy”. Josef Čermák na tepně krajanského Toronta.

 

Foto z archivu Václava Židka
 



 




 


14.09.2017 - redakce