Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - SMLOUVA S VRAHEM - TV tip – Jak ji zrušit???



Úvodník: Když se vám nepodaří spáchat sebevraždu máte ještě jednu možnost. Tu si vybral hrdina filmu finského režiséra Aki Kaurismäkiho – najmout si sám na sebe profesionálního zabijáka. Jenže co v případě, kdy se vám život zase zalíbí a agentura, jíž jste zaplatil, již neexistuje, a tajemný vrah o vaší změně plánu neví?


Článek:


Podivný příběh, za něhož by se nemusel stydět sám velký Franz Kafka, podivný absurdní film, jakých ale už Kaurismäki natočil povícero. V pořadí osmý film světoznámého finského filmaře, který patří k těm nejoriginálnějším na evropské filmové mapě, sbírá pocty na všech možných festivalech a získal si i srdce diváků z řad filmových klubů. Jeho filmy poznáte na první pohled – nejen, že většině z nich se opakují stejné herecké tváře zasmušilých, nehezkých lidí, kteří se, ať už vinou osudu nebo svojí vlastní, ocitají v krizových životních situacích. Kdo zhlédl alespoň některý z filmů jako STÍNY V RÁJI, DĚVČE ZE SIRKÁRNY, BOHÉMSKÝ ŽIVOT či MRAKY ODTÁHLY ví, že nejde jen o sociální dramata. Že v těch filmech jsou zobrazeny pravdivé lidské osudy a to tak sugestivním způsobem, že vás citově silně zasáhnou. Někdo je nazval „smutné komedie,“ protože v nich není jen smutek ze zbabraného života, ale zároveň naděje na změnu, na alespoň trochu štěstí a úsměvu.

Z rodného Finska si Aki občas odskočí do zahraničí - například BOHÉMSKÝ ŽIVOT  točí v milované Francii. Pro SMLOUVU S VRAHEM si odskočil do Anglie, kde v malém londýnském bytě žije „kafkovský“ úředník Vodáren a kanalizací francouzský přistěhovalec Henri Boulanger, hraný francouzskou hereckou hvězdou „nové vlny“ Jean-Pierre Léaudem. Henri je po patnácti letech služby náhle na hodinu propuštěn  a zhroutí se mu svět. Po dvou marných pokusech o sebevraždu  se rozhodne najmout si na sebe zabijáka. Jenže žádný outsider nezůstane „na dně“ trvale. Krátce nato se zoufalec krátce a osudově zamiluje do blonďaté prodavačky růží (Margi Clarkeová) a rád by odvolal svoji „objednávku“. Ale není kde. Najatý vrah, trpící rakovinou a vědom si toho, že jde o jeho poslední zakázku, se připravuje...
Kdo dočetl až sem a řekne si, že temné drama nemusí, ať chvíli vydrží. Film se z bezútěšného sociálního dramatu zlomí v action thriller a poté se překvapivě zhoupne do grotesky. A tyto proměny a zvraty, dokonale režijně zvládnuté, si můžete náležitě vychutnat. Stylově minimalistický film má minimum dialogů, úsporný hudební doprovod a dokonale navozenou atmosféru, ze života odpozorované situace a lidské reakce. Někdy jde o situace mírně přepjaté, herecká gesta jsou často trpně toporná (Jean-Pierre Léaud připomíná komika Bustora Keatona – Friga) a najdete i sklon k melodramatu němého filmu – to vše je autorský záměr, který činí z filmu divácký zážitek pro vnímavé.
Už bylo řečeno v úvodu, že filmy Aki Kaurismäkiho učarovaly divákům filmových klubů, znovu je připomněla společnost Aerofilms, který na letošní pololetí připravila do kin sérii jeho nejlepších snímků a nyní se s nimi můžete potkat i na televizních obrazovkách. Spolu s filmy si připomeňme jejich autora Aki Karismäkiho (viz foto níže) , enfant terrible finského filmu a jednoho z nejoriginálnějších tvůrců dnešního evropského filmu. Je to svérázná postava, u níž nevíte, kdy něco myslí vážně a kdy si z vás tropí legraci. Na tiskovkách při festivalech si už zvykli, že v lahvi minerálky propašuje vodku, že neustále pije jako Dán (i když je Fin) a kouří jako lokomotiva. Nenávidí spotřební společnost a nejlépe mu prý je v hospodě páté cenové kategorie.

Své zasmušilé hrdiny ze společenského dna sám poznal na vlastní kůži. Živil se jako dělník, roznášel poštu či umýval nádobí, k filmu se dostal jako herec ve filmech svého bratra Mika a filmovému vyjadřování se učil v kině filmového archivu. I jeho názory jsou na hraně: O Finsku říká, že je to „velice kapitalistická země, kde ve zničené krajině žijí  zničení lidé, kteří si každých čtrnáct dní kupují nový elektronický přístroj, aby zapomněli. Nebo pijí, aby zapomněli.“ Nenávidí Ameriku a civilizaci vůbec, nejraději by prý žil na opuštěném ostrově, což nevíte jestli myslí vážně nebo vás mystifikuje. Jeho filmy obsahují jen minimum nezbytných dialogů („Dialogy znečisťují ovzduší“), a také říká, že nikdy nebude tvořit nic jiného, než smutné komedie, jeden žánr.“

Příběhy jeho filmů se rozvíjejí přímočaře bez jakýchkoli efektů („...rodí se sami od sebe, mimovolně, mají svojí vlastní paměť“) a jsou vždy krátké („Režisér, který nedokáže sdělit svůj příběh v devadesáti minutách, se minul povoláním a měl by se věnovat něčemu jinému“). Jsou čisté jako finská vodka, jejíž je Kaurismäki vděčným propagátorem (ale nepohrdne ani pivem). V rozhovoru pro časopis Films and Filmimg jednou prohlásil: „Jsem momentálně největším pijákem na světě.“ Dodejme, že i jedním z největších režisérů z řad těch, kteří dokáží přinášet divákům „naději.“ O tom se můžete přesvědčit v současné době i v kinech při projekci jeho posledního snímku DRUHÁ STRANA NADĚJE.
Fota: ceskatelevize.cz, alza.cz, kinoart.cz, csfd.cz
******************************************
SMLOUVA S VRAHEM
(I Hired a Contract Killer)
Finsko, &Svédsko, Francie, Velká Británie, SRN 1990,
režie Aki Kaurismäki,
uvádí ve středu 3. října ČTart od 205 hodin








29.09.2017 - Stanislav Polauf