Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Nezáleží na tom, jestli Bůh existuje
Úvodník: "Pro každého z nás představuje Bůh něco jiného. Počínaje fikcí a konče osobou na obláčku. Pokud si ho nějak představujeme, nejčastěji to však bývá energie, nějaké nepopsatelné něco, které nás obklopuje všude a pořád a je i naší součástí. A je i příčinou sebe sama, příčinou úvahy o Bohu." (Renata &Sindelářová)
Článek:
Obdivuji Boha. Opravdu. Nedělám si legraci, ačkoli... Vlastně nevěřím, že tam nahoře někdo je. Ale co když ano? Nikdo to nemůže potvrdit ani vyvrátit. Může tam být, i když tam s největší pravděpodobností asi není. Je to mýtus? Víra? A pokud ano, víra v co přesně? V cosi neurčitého, co nám pomáhá vyrovnat se i s těmi největšími ztrátami. Ať už je to Bůh nebo prostě "něco", k čemu se v takových chvílích upínáme.
Uvažovala jsem o možnosti, že skutečně existuje. A tehdy jsem si uvědomila, že pokud by to tak bylo, pak nezbývá než ho obdivovat. Za to, že nám naslouchá. Našim modlitbám, se kterými se na něj obracíme, když je nám nejhůř a zpravidla už nevíme kudy kam. V takových chvílích nám většinou vůbec nevadí, že v jeho existenci jinak nevěříme. Žádáme nemožné - aby tam byl a aby nás vyslechl. A v neposlední řadě, aby nám pomohl. Jedno jak. (Ale jak to může udělat, když tam vlastně není?)
I za to ho musím obdivovat - víte, kolik lidí denně žádá Boha o nemožné? O zázrak? O cokoli? Ano, není v jeho moci nám vždy vyhovět. Jen vyznat se v těch nespočetných žádostech, upřednostnit ty, které si to zasluhují, vybrat ty, jež nesnesou odklad - a pomoci. Nevím, jak to dělá. (A dělá to vůbec on?) Ale vlastně mě to ani nezajímá. V té chvíli, kdy ho potřebuji, chci vědět jediné - zda mi pomůže. Že to budu já, koho uslyší a nad kým se slituje. A už vůbec si nepřipouštím, že by tam nebyl.
Také ho obdivuji za to, že se z toho všeho ještě nezbláznil. Že ho neznechutil svět - takový, jaký ho znám já. Plný hrůz, utrpení, bolesti a nenávisti. Ale také plný lásky. Láska tu s námi zůstává jako jediná jistota v jinak nejistém světě. Věřím, že jen proto s námi Bůh ještě neztratil trpělivost. Musí ji mít nezměrnou (tu trpělivost) a to je zase jeden z důvodů, proč ho obdivovat. Kdo z nás by vydržel na jeho místě? Já rozhodně ne.
Říkám si, že je to vlastně směšné, obdivovat někoho, o kom ani nevím, zda skutečně existuje, ale... Proč by ne? Nevěřím v něj, ale věřím v to, že láska je silnější než smrt a i kdyby byla to jediné, co nám Bůh dal, tak... Zase nezbývá než ho obdivovat.
Kde bychom byli bez lásky? (Nechci říct kde, protože mě učili, že sprostá slova se neříkají...) A byli bychom to ještě vůbec my, lidé?
Takže můj závěr více méně zní, že neobdivuji Boha, ale to, co nám dává sílu věřit. V cokoli - v dobro, v lásku a něhu, ve štěstí, v krásu... A pak už tolik nezáleží na tom, jestli Bůh existuje nebo ne.
Autor fotografie: Renata &Sindelářová
02.11.2017 - Radka Zadinová