Pokud se týče flóry okenní, je dvojí; chudá a bohatá. Ta u chudších lidí je obyčejně lepší; krom toho těm bohatším zpravidla zajde, zatímco jsou na letním bytě, konstatuje spisovatel a já si najednou uvědomím, že mě u toho čtení cosi ruší. Někdo se tu hlasitě směje. Aha, tak to jsem já, to je v pořádku.
Trochu se mi ale přitom i zasteskne po hrabošení v hlíně. No co, už brzy, vždyť to bláznivé počasí nás zahrádkáře vpustí do ráje za chvíli, vždyť kvetou sněženky. Těším se. Ale pro přírodu to dobře není a připouštím, že bych si tu pohodičku v zablácených holinkách odpustila, jen aby nemusely kytičky takhle bláznit. V blázincích je hrozně málo místa a také s návštěvami tam by se mi to dost komplikovalo.
Mám raději kytičky doma. Schválně, co na to říká Čapek. "Ani leden není pro zahradníka dobou nečinnosti," říkají zahradnické příručky. Zajisté nikoliv; neboť v lednu zahradník hlavně pěstuje počasí. S počasím je totiž zvláštní věc; nikdy to s ním není v pořádku.
Tak to ovšem vše vysvětluje. Uklidním se a jdu si do sklepa pro hlínu, co mi zbyla ze sezóny. Jen co napadne alespoň pár vloček, zasadím je a vypěstuji z nich pořádnou zimu. Nevím, zda to stihnu letos, ale příští rok by se mi už mohl urodit pořádný sněhový mrak.
Zdroj fotografie obrázku Josefa Čapka: paichl.cz
Recenze této knihy: http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=6952