Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Tatér z Osvětimi



Úvodník: Tatér z Osvětimi je zřejmě kniha, kterou nikomu nemusím blíž představovat, protože každý, koho tahle tématika zajímá, o ní zřejmě už slyšel. Albatros Media se rozhodla vydat vzpomínky muže, který prožil tři roky v Osvětimi - Březince jako tatér, sepsané ženou, která se s tímto mužem po válce setkala a spřátelila.

Článek: Lale Sokolov, původně Ludwig Eisenberg, je žid. Pochází ze Slovenska, kde si celkem spokojeně žil až do chvíle, než slovenská vláda dostala nařízení poskytnout Němcům židy na práci v táborech. Aby zachránil svou rodinu, Lale se obětuje, a dobrovolně se přihlásí k transportu…

Kniha má úžasnou obálku, která vás chytí za srdce a toužíte se dozvědět, co příběh skrývá. Tak trošku tušíte, že nemůže mít tak úplně špatný konec, když se hlavní hrdina dočkal konce války a o svých zážitcích mohl vyprávět, ale stejně... Stejně vám to trhá srdce, to, co už jste stokrát slyšeli, co jste stokrát viděli v televizi, o čem jste nespočetně krát četli... Všechny ty hrůzy, které se děly a na které by lidstvo v žádném případě nikdy nemělo zapomenout - už proto, aby se nemohly dít znovu.

Příběh těch miliónů bezejmenných, všech těch, kteří navždy zmizeli v táborech, při transportu, kteří se toho šťastného konce nedožili. Hrůzy, které se děly všude kolem nás, kdy každou vteřinu umírali lidé, vyhasínaly tisíce nadějí, kdy lidskost vymírala po meči i po přeslici - a na lásku nezbylo už vůbec žádné místo...

A přece se zdá, že někde, někdo, našel kousek té ztracené naděje, že se našli lidé, kteří nepřestali věřit na zázraky, nepřestali bojovat o kousek toho obyčejného lidského štěstí, nevzdali se, nenechali se zašlapat do prachu a bídy... Vzmáhá se ve mě úcta ke všem, kteří navzdory utrpení bojovali, kteří vstali i když neměli sílu vstát, kteří se snažili si v té hrůze zachovat příčetnost, uchovat v sobě to, co nás činí lidmi, držet pospolu. Protože všichni tihle lidé si zaslouží obdiv a čas, který jim věnujeme, když si to, co prožili, budeme připomínat, není ztraceným časem. Ne, je to dar, dar, který jim dáváme oplátkou za naději, kterou dali oni nám - naději na život bez válek, bez utrpení, které se snad ani nedá popsat.

Lale a Gita dávají naději všem, kteří ještě nepřestali doufat. Zároveň mi však v tomto příběhu něco chybí. Jako by mu autorka nestihla vdechnout duši, jako by psala reportáž, převyprávěnou někým, kdo už jen nerad vzpomíná a chce to mít rychle za sebou. &Skoda, protože příběh Lalea je příběhem muže, který přežil zejména díky své vnitřní síle, díky síle svého charakteru, díky své touze žít a to peklo přežít. A příběh Lalea a Gity je zase příběhem lásky, která dokáže přežít i ty největší hrůzy, i tu největší beznaděj a dokáže věřit, když už nikdo další nevěří...

Takže ano, kniha Tatér z Osvětimi rozhodně stojí za přečtení. I když jsem o této tématice přečetla opravdu hodně knih, stejně mě dost věcí zase zaskočilo, stejně jsem v hrůze zírala na to, co čtu, tajil se mi dech a nejednou se mi svíralo srdce bolestí pro všechny, kteří zmizeli v propadlišti zapomnění. Stojí za to připomenout si sílu člověka i to, že pořád ještě máme naději.

Dokud budou mezi námi lidé jako Lale Sokolov…

Tatér z Osvětimi, Heather Morrisová, Albatros Media 2018

04.11.2018 - Radka Zadinová