Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - A JITRA JSOU ZDE TICHÁ – TV tip - krásné ženy v nehezké době



Úvodník: Byly mladé, hezké, žádoucí života i lásky. Chtěly žít a prožít krásu života. Narodily se a vyrostly však do špatné doby. Válka, do níž byly zataženy, jim vzala vše... Jejich příběh zaujal diváky mezinárodního filmového festivalu v Cannes a film ... A JITRA JSOU ZDE TICHÁ byl nominována na Oscara za cizojazyčný film. A v roce 1972 si získal i srdce diváků, dokonce i u nás, kde jsme v té době sovětskými (často průměrnými) filmy značně opovrhovali. Režisér filmu Stanislav Rostockij byl mimořádně chválen za civilní pojetí válečných událostí a zařadil se ke klasikům světové kinematografie.
 

Článek:

Znovu natočit stejný příběh, tzv. remake, se zdálo být aktem odvahy. Přesto se o to 43 let po Rostockém pokusila dvojice zatím zcela neznámých režisérů Renat Davleťarov (*1961) a Arťom Vitkin (*1979. Původní tříhodinovou délku zkrátili na dvě hodiny a natočili film v barvě, která zdůraznila krásu severské krajiny. Jak se můžete nyní v televizi přesvědčit, nové zfilmování je zdařilé a opět bude divácky nadmíru vděčné.

Netradiční příběh z druhé světové války se odehrává na severním okraji fronty v Karélii na hranici Finska a tehdejšího Sovětského svazu. Píše se rok 1942 a v karelijské pustině je dislokován¨oddíl protiletecké obrany, jenž má chránit důležitý Bělomořsko-baltský kanál. Oddílu velí sympatický staršina Vaska (Pjotr Fjodorov). Oddíl je složen jen z dobrovolníků, ale jeho řady silně prořídly. Velitel si proto od vedení žádá posily s podmínkou, že příchozí nesmí být alkoholici a musejí být odolní vůči půvabům žen, jichž je v okolních vsích po odchodu mužů na frontu tolik žádostivých. K Vaskovu překvapení je k němu přivelena jednotka složená jen z mladých žen a dívek. Co s nimi, když nemají ani základní výcvik?
V tom přijde zpráva, že v zázemí seskočili dva němečtí parašutisté. Staršina musí reagovat. Vybere pětici nejschopnějších děvčat a s touto „jednotkou“ se vydá Němce zajistit. Čeká ho však nemilé překvapení – neseskočili jen dva parašutisté, ale šestnáct těžce vyzbrojených a vycvičených diverzantů. Strastiplný, odvážný a partyzánským způsobem vedený boj proti přesile vede ke zničení či zajetí německé skupiny, ale neobejde se bez ztrát ani na druhé straně. Smutný konec filmu však odpovídá realitě té doby a jako diváci máte slzy v očích, protože dívky-hrdinky vám během promítání přirostly k srdci. Držíte jim palce v obtížném brodění severskými močály a pomocí krátkých flasbacků poznáte jejich životní osudy i důvody proč se Rita, Žeňa, Líza, Soňa a Galja daly do řad Rudé armády.
Obě filmové verze vycházejí ze stejnojmenné povídky Borise Vasiĺjeva. Shodný je základní příběh, některé postavy pronášejí téměř shodné dialogy. Je zde i (kdysi mírně šokující) scéna v lázni, lahodící mužskému oku. Na rozdíl od velkého množství sovětských filmů s tématikou války je zde zdůrazněn ne boj samotný, ale civilní pohled na osudy lidí, kteří by rádi žili jinak a radostněji. Tato linie nebyla sovětskou stranou příliš zdůrazňována a je dobře, že v nové verzi zmizel i ideologický podtex, jemuž se Rostockého film nemohl nevyvarovat. A určitě jsou dívky v nové verzi hezčí a přitažlivější než soudružky ve starší verzi. Také po technické stránce je novější film mnohem dokonalejší, barva příběhu neublížila, ale přeci jen chybí trochu srdce, ruského romantizmu, ruské duše. Ale v celkovém hodnocení jde o film hodně nadprůměrný a v době, kdy téměř vše v kinech i v televizi nese nepsanou nálepku „Made in USA“ představuje tak důležitý pohled na druhou stranu a na jinou světovou kinematografii.
Fota: csfd.cz, fdb.pl,quentin.pl, max.iprima.cz
*****************************************

A JITRA JSOU ZDE TICHÁ
(A zori zděs tichije...)
Rusko 2015, režie Renat Davleťarov, Arťom Vitkin
uvádí ve čtvrtek 7. července Prima Max od 21,50 hodin

 
 


 

01.07.2022 - Stanislav Polauf