Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Když s koněm souzníš



Úvodník:

Jarka Bocková je obdivovatelkou koňské ušlechtilosti i duše. Koním zasvětila celý svůj život. Je hrdou majitelkou tří valachů, věnuje se jezdeckému umění, podílí se na výrobě luxusních sedel. Sama by být koněm nechtěla, jedině tím nespoutaným, divokým, bez jezdce. Jarce nevyhovuje stereotyp dnešní uspěchané doby. Každodenní rytmus přizpůsobený povinnostem kolem koní jí ale nevadí. Ke koním vzhlíží jako k moudrým bytostem, od kterých bychom se mohli učit...



Článek:

Pamatuješ si na své první setkání s koněm?

Pamatuji se na procházky s mým dědečkem, který mě jako malou holčičku vodil tajně k ohradám s koňmi v lesoparku, kupoval mi koně na pohledech. Později přišly prázdniny u koní s mojí maminkou, na tohle období vzpomínám velmi ráda. Ale opravdu aktivně jsem se začala věnovat koním až jako dospělá, když už jsem měla syna. Tehdy jsem poznala svého životního koně, Nardena, který mě provází víc než 20 let.

Jak láska ke koním ovlivnila tvůj život – resp. jaké rozhodnutí jsi např. kvůli koním změnila?

Když se podívám zpět, tak jsem k tomu směřovala odjakživa, s tím se člověk už narodí. Ať jsem dělala cokoli jiného, přivedla mě cesta tam, kde jsem teď, tedy k mým koním. To rozhodnutí bylo hlavně přizpůsobit tomu život - úplně změnit životní styl. Odstěhovat se z města do domu s pozemkem a začít budovat svůj sen: Avalon Ranch. A pro mě znamená Avalon jiný svět, přístav duší, první i poslední domov.

Když člověk chová koně, donutí ho to automaticky žít zdravěji?

To bezpochyby ano! Pokud chováš koně u sebe doma, potřebují mít poměrně velký životní prostor. Takže to začíná už u půdy, o kterou je potřeba se starat a vážit si jí, jak to bývalo v minulosti u lidí na vsi zcela běžné. Půda dávala lidem obživu a u koní jako býložravců to platí stále. A postupem času se stáváš také tak trochu koněm. Vlastně to samo vyplyne ze situace. Zapadneš automaticky zpátky do koloběhu přírody a ročních období. Jsi každý den venku několik hodin za každého počasí a stále v pohybu. Člověka to zocelí, je odolnější, zdravější, víc v pohodě a bez stresu. Žádný konzumní způsob života, snažíme se být co nejvíce soběstační a nezávislí. Není to pohodlnější způsob života, ale rozhodně prospěšnější. Dávám přednost všemu, co vychází z přírody, domácí potraviny, kosmetika, přírodní materiály... tak to cítím.

Jak bys popsala svět z koňského sedla?

O nejkrásnějším pohledu na svět z koňského hřbetu slyšel každý, což pochopí ale jen ten, kdo to zažije. Sedlo k tomu není nutné, ani otěže. Není potřeba vlastně nic - a o tom to celé je! Pokud s koněm souzníš, změní se vaše vzájemné vnímání, stane se tvou součástí. Kůň je především partner. Dá ti svou sílu. Je to úžasný pocit. Poskytne ti to životní nadhled, oporu, vytrvalost, ale i ohromný relax v přírodě. Koně mě naučili hodně věcí o mně samé, o vztazích, o životě. Pomohli mi překonat mnoho překážek. I kdyby stál celý svět proti vám, koně vás nikdy nezradí. Vždy k nim budu přistupovat s pokorou a úctou.

Používáš při dorozumívání s koňmi některé poznatky Montyho Robertse?

Nejsem vyhraněna na určitého trenéra. M. Roberts a P. Parelli jsou asi nejznámější pro širokou veřejnost. Ale existuje mnoho dalších lidí, kteří vystoupili v umění s koňmi na nejvyšší vrchol: K. F. Hempfling, A. Nevzorov, J. F. Pignon, M. Luraschi, J. C. Dysli, P. Karl, B. Branderup a mohu jmenovat dál a dál... Každý z nich tě něčím ze svého učení ovlivní, co používáš ve svém přístupu. Měla jsem tu čest některé poznat i osobně a nesmírně si toho vážím. Základ veškeré práce s koňmi stojí na vzájemné důvěře a respektu.

Jedni tvrdí, že jsou koně velmi inteligentní zvířata, která se často učí i sami, bez cizí pomoci. Jiní říkají, že koně jednají pouze instinktivně. Co si myslíš ty?

Koně jsou nesmírně inteligentní, stupeň inteligence se liší u každého jedince. Sami se učí hierarchii ve stádě, sociálním vztahům mezi sebou, učí se poznávat nebezpečí. K tomu využívají svůj instinkt. Člověk je pro koně vlastně predátor, proto vzájemné soužití není vůbec snadné. Kůň nepřemýšlí jako člověk a z toho vychází většina nedorozumění. V první řadě jedná tak, jak mu velí instinkt a na základě svých zkušeností. Pokud ale koně správným způsobem vzděláváme, dokáže se díky své inteligenci naučit neskutečné věci. Staří mistři znalí jezdeckého umění byli schopní naučit koně nejtěžší pvky, které vycházejí z jejich chování ve volnosti. Myslím, že je to dostatečný důkaz koňské inteligence. Lidé pracující s koňmi se musí opět naučit používat svůj instinkt, což jsme tak trochu zapomněli... to zase koně učí nás.

Jak vnímáš filmové scény, v nichž koně umírají?

Odmala mě fascinovaly příběhy o koních, ať už knihy nebo filmy. Vždy v nich bylo i něco smutného nebo tragického, co jsem obrečela. U filmových scén upřímně brečím vždycky, ale protože znám z praxe i zákulisí natáčení, vím, že je to jen film. Mnohem hůře vnímám například válečné dokumenty, které popisují skutečné událostí, při kterých umíraly sta tisíce koní. Koně se významně podíleli na historii lidstva a také za to zaplatili svými životy. Samostatnou kapitolou jsou pak reportáže o týraných zvířatech... smutný obraz, čeho je člověk ve své krutosti schopen.

Co koňské dostihy? Sleduješ je nebo je spíš považuješ za trápení zvířat?

Dostihy jsou jen jedním z odvětví koňského sportu. Pro dostihy jsou chována plnokrevná plemena koní, u kterých je preferována rychlost. Takový kůň je tvrdě trénován jako sportovec-atlet. Koně baví běhat, ale dostihy se pořádají pro lidi a v prvé řadě se kolem dostihů točí velký byznys. Vytrénovat kvalitního dostihového koně je umění a je to pro majitele hodně drahé, takže chce také svůj vklad zpět. V tom je tento svět pro koně velmi nemilosrdný. Já osobně dostihy občas sleduji, tradičně každý rok Velkou národní a vždy si přeji, aby všichni koně i jezdci doběhli v pořádku a zdraví.

Kdyby ses měla v příštím životě narodit koněm, tak jakým?

Koněm bych se narodit nechtěla, nemají s lidmi právě lehký život. Takže pokud někdy koněm, tak jedině tím svobodným.

To protože jsi i svobodomyslný člověk. Život s koňmi ti ale rutinu přinesl. Děláš opakující se činnosti, problémem je zřejmě dovolená...

Péče o koně sice je každodenní opakující se rutina, ale na druhou stranu jsem si sama sobě svým pánem, a to mi vyhovuje. Navíc práce s koňmi, ať už ze země, z ruky nebo ze sedla je pokaždé jiná, vždy přináší nové poznání, i sebemenší pokrok, každý jejich úspěch je přínosem i pro mě. Stejně jako když učím lidi jezdit, mám radost z jejich pozitivních výsledků. Tohle všechno ti dává důvod, proč to děláš, máš svůj smysl života. Bereš to víc jako své poslání než práci. A dovolená? Tu neznám. Pouze takovou, kdy jsem jezdila pracovně do zahraničí i s koňmi a měla jsem to štěstí se podívat k moři a zacválat si na pobřeží na písečné pláži. Ale když je ti práce koníčkem, tak vlastně ani dovolenou nepotřebuješ.

O kolik koní se momentálně staráš a kolik času denně ti starost o ně zabere?

Momentálně mám své tři valachy a každý mi zabere celkově cca 1-2 hodiny denně. Žít s koňmi je poměrně náročné a to nejen časově a fyzicky, ale už bych si to za těch x let neuměla představit jinak. Největší odměnou je pro mě jejich spokojenost a radost ze života.

Posledních pár let se živíš vyráběním luxusních sedel na míru – jsou tato sedla prostě jen hezčí, nebo tu jde o něco víc?

Avalon Saddlery je kromě trénování koní a jezdců jednou z našich činností a já se podílím na jejím chodu. Kromě originálního řemeslného zpracování klademe důraz hlavně na funkčnost a individuální potřeby koní a jezdců. Používáme nejkvalitnější materiály, které poskytují záruku životnosti pro zákazníka a technologie výroby splňuje jak profesionální kritéria pro jezdce, tak poskytuje optimální ortopedické vlastnosti pro maximalní kontakt a komfort koní.

Kdyby koně dokázali mluvit, co by nejspíš lidem vzkázali?

Koně k nám promlouvají neustále. Stačí je chvíli pozorovat, podívat se jim hluboko do očí. Pak zaslechneme, jak šeptají. Oni nám vidí hluboko do duše. Nelze před nimi nic předstírat, ničím je obelhat, vše ihned odhalí a podle toho reagují. Pokud jim otevřeme své srdce, dokáží vyléčit naše dávné jizvy a bolesti. Učí nás klidu, rovnováze, vrací nám odvahu a ztracené sebevědomí, odbourávají naše ega. Vidí naše myšlenky a cítí naše emoce. Nemůžeme před nimi nic skrývat, schovat svůj charakter za nějakou masku. Vidí nás takové, jací doopravdy jsme. Násilím ani strachem s koňmi nic nezmůžeme, jenom se zatvrdí nebo utečou. Život s koňmi vám dává možnost stát se lepším člověkem. V tom vidím jejich poselství.
 

Web Avalon Sadllery
sedla, chovatelské potřeby, poradenství, jezdecká škola




Fotografie z archivu Jarky Bockové
Autor fotografií: Honza Fučík



15.11.2018 - Renata Šindelářová