Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - UNESCO masopust bez jídla, zato s pornomaskami
Úvodník: Každoroční hlinecké masopustní obchůzky jsou něčím, co od roku 2010 řadíme mezi tzv. nehmotné kulturní dědictví UNESCO. Něčím, o čem vykládáme dětem ve školách, a za čím se mnozí z nás neváhají vydat i z druhého konce republiky, aby zažili kvalitu, o níž si mohou ve většině měst a vísek už nechat jenom zdát. Leč, očekávání se ne vždy setkává s realitou, což bohužel platí také o nejznámějším a nejvychvalovanějším českém masopustu posledních let.
Článek: V malebné oblasti Českomoravské vrchoviny, pod ochranou Železných hor, rozkládá se městečko Hlinsko. Je proslulé výrobou dřevěných hraček, dělají tady dobrý med, ale tím hlavním „tahákem“, za nímž každoročně vyráží řada našich spoluobčanů, jsou proslulé masopustní obchůzky, které se díky nádherným maskám, přecházejícím z generace na generaci, dostaly až na seznam UNESCO. Atmosféru celé veselice ještě podtrhuje prostředí skanzenu Betlém, který celoročně ukrývá, mimo jiné, expozici věnovanou tomuto zvyku, stejně jako nedaleký Veselý Kopec, taktéž skanzen, široké veřejnosti známý díky množství pohádek, které se zde s železnou pravidelností natáčejí.
Hned v úvodu je třeba poznamenat, že hlinecký masopust rovná se několik konkrétních skupin masopustních masek, pojmenovaných podle konkrétních vesnic, a že moje kritika v tomto případě padá pouze na jednu z nich – Vortovou – kterou jsem měla možnost tento víkend vidět v akci na výše zmíněném Veselém Kopci.
Během masopustního období, tj. v době začínající po svátku Tří králů, končící v úterý před Popeleční středou, Hlinsko každoročně informuje o masopustních obchůzkách, z nichž divácky nejnavštěvovanější bývají právě dvě, odehrávající se v místních skanzenech.Vzhledem k době pořádání, tedy zimním měsícům, musí příchozí počítat s lecčím. Protože Veselý Kopec leží v otevřené krajině, většina návštěvníků logicky volí ke své přepravě auto. Skanzen nicméně nedisponuje dostatečně velkým parkovištěm, a tak většina aut parkuje na přilehlých, k tomu určených, polích. Vaše auto posléze vypadá podle toho, jaká je ten rok zima. To samé platí i o výjezdu z bahnité břečky, v níž o tomto víkendu auta roztlačoval, kdo jen mohl. Parkování bylo nicméně jedna z mála věcí, která po organizační stránce fungovala dobře a posádce parkovišť tak v zásadě patří především naše díky.
Horší situace nás čekala po výstupu z auta, tj. okolo poledne, protože všechny cesty, včetně těch uvnitř samotného skanzenu, byly tlustě namrzlé a symbolické posypání štěrkem bylo naprosto k ničemu. To, že by někdo vzal do ruky lopatu a cesty, vzhledem k očekávanému množství příchozích, ale i předpovědi počasí, upravil, to je v těchto končinách přání z kategorie nesplnitelných ( Co chcete, zima, ne…?).
Co se jídla týče, areál disponuje vyhlášenou hospodou U Matěje, která samozřejmě nápor příchozích nemůže svojí kapacitou během masopustu zvládnout. Nevadí, organizátoři slibovali zabijačku přímo ve skanzenu, takže jdeme tam. Na cestě k pokladně míjíme ještě několik pouťových stánků, ale s vidinou koblih, zabijačky a jitrnic – jednoduše toho, co k masopustu NEODMYSLITELNĚ patří, necháváme opékaný sýr i „trdlo“ za sebou. Po zaplacení vstupného se toto ukazuje klíčovým pochybením. Okolo chalupy, od níž jsme si slibovali něco k snědku, se obtáčí dlouhá NEPOHYBLIVÁ fronta, na jejímž konci nás v poledne (kdy překvapivě většina lidí dostává hlad) čeká notně proškrtaná nabídka, v danou chvíli čítající docházející guláš a ovarovou polévku. Nic není přichystáno, vše se dělá za chodu. Ti, co se po zhruba 30 minutách dostávají na řadu, čekají u pultu dalších 5-10 minut na nandání obsahu do plastové vaničky a na krajíc chleba, aby mohli opustit přecpanou sednici. Venku si samozřejmě není kde sednout, místa by byla, ale někdo by je musel očistit od sněhu. Někdo by prostě musel chtít, aby se tam lidé cítili dobře, a to se neděje. Před chalupou odvážlivci čekají na taktéž docházející klobásy. Nutno poznamenat, že akce končí v 15:30 a druhá obchůzka začíná v 13:00, takže „s křížkem po funuse“ jsme rozhodně nepřišli. Jaká zabijačka byla, to nevím, protože po 20 minutách v dešti, bahně a hlavně statické frontě, dávám zavděk jablku, které jsem na poslední chvíli sebrala doma, a vzdávám to. Koblihy na programu, ačkoliv k masopustu patří, nejsou, ale několik exemplářů bylo prý spatřeno v některých chalupách a také nečekaně umístěný stánek s medem nějaké nabízí, včetně škvarkové pomazánky. Ano, organizace této akce byla a je tragická. Chybí jakékoliv upozornění co, kde, a v kolik. Když pátráte po konkrétním prodejci (chtěla jsem si koupit avizované figurky masopustních masek), ani v pokladně netuší, kde by to mohlo být. Co naplat, pojďme dál.
Vlastní masopustní obchůzka je zážitek. K vidění je několik druhů nádherných barevných masek s konkrétní symbolikou, které za doprovody dechovky obcházejí jednotlivé chalupy, šťouchají přítomné ženy paličkami, aby povily nějakou tu ratolest, tancují na přivolání dobré úrody anebo mazadlem černí tváře dětí a ostatních přihlížejících. Obchůzka je to poctivá, trvá určitě přes hodinu, zakončená tradičním popravením a znovuvzkříšením kobyly. Je to hezké, ale má to jednu chybku. Na čepicích většiny maškar se na nás smějí ženská přirození a bujará poprsí, vystříhaná a nalepená z pánských časopisů. Nejsem puritán a domnívám se, že smysl pro humor mám víc než vyvinutý. Jenže, bavíme se tady o kultuře, tradici a ani jedno, ve vší úctě, v těchto obrázcích nevidím. Neuspěje u mě ani argument, že je masopust spjat s neřestí, tématem plodnosti atd. Přestože díky záplavě barevných růžiček na čepcích není tento „tradiční prvek“ na první pohled, snad alespoň pro malé děti zřetelný, tohle je prostě hloupé, nevkusné a celou akci to sráží do čtvrté cenové. Celkem by mě zajímalo, co by na to řeklo ono opěvované UNESCO, na jehož nálepku jsou zdejší tolik hrdí…?
Proč všechna tahle kritika? Nemohla jsem prostě jenom sklapnout krovky a tiše odejít? Hlinecký masopust považuji za jednu z naprosto NEJNÁDHERNĚJ&SÍCH tradičních akcí, konajících se v České republice. Teprve nyní, po třetí návštěvě, jsem se rozhodla k těmto řádkům s ohledem na to, že po několika letech se z hlediska organizace VŮBEC nic nezměnilo. Také před několika lety jsme na Veselém Kopci umírali hladem, takže tentokrát jsme se vyzbrojili obloženými houskami. Tehdejší obchůzka – domnívám se, že šlo o skupinu ze Studnice – nás tenkrát okouzlila natolik, že jsme veškeré nedostatky nechali plavat. Minulý rok – tentokrát v Betlémě – jsme byli otráveni zmíněnými pornoobrázky. Jenže, člověk vždycky tak nějak doufá, že to byl nějaký omyl. Že to byla náhoda, příště to bude jistě lepší. Jenže, letos je to tu opět. Neděje se nic. Akce, z níž by Němci či Rakušáci dokázali vytěžit zlato, se u nás topí v průměru, na který návštěvník v nejlepším reaguje slovy: „Dobrý, no.“ „Dobrá“ je ve škole trojka. Pokud taková známka hlineckým stačí, budiž. Mně ne, a tak ve skrytu duše doufám, že si moje slova někdo vezme k srdci a udělá to málo, co stačí k tomu, aby se o tomhle masopustu zase všude psalo. Ujasní si, jak to má vlastně vypadat. Zabijačku - pokud ji bude avizovat - udělá v přiměřeném rozsahu a včas připraví, aby bylo včas připravené. Vrátí maskám jejich dokonalost, ztrhá z nich připitomnělé obrázky a vrátí jim jejich magii.Jednoduše použije hlavu a zajistí, aby návštěvníci odcházeli s tím, že se sem chtějí zase za rok zase vrátit. Já, bohužel, v tuto chvíli tenhle pocit postrádám.
PS: Věřím tomu, že obchůzky v jednotlivých vesnicích jsou lepší, než ta na Veselém Kopci, a že také letošní zakončení v Betlémě bude hezká záležitost. Předchozí řádky tedy určitě neberte jako kritiku všech skupin, resp. obchůzek. Jídlo a pití, si nicméně, raději nabalte s sebou :)
Foto: Kateřina Sovová
04.02.2019 - Kateřina Sovová