Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Interstellar se zapsal do dějin
Úvodník: Když si začátkem roku 2019 odmyslíte filmy pro děti a výjimečný film hudební, někdy jako by v multikinech nic dobrého nedávali. &Spatným a některými kritiky přeceněným filmem je například Mrazivá pomsta. A to je pak nejlépe hledat, co nám uteklo. Nebo dokonce raději číst. A film opravdu jen málokdy nahradí skutečně dobrou knihu, i když se najdou výjimky, kdy to neplatí. Například Interstellar.
Článek: Je to samozřejmě zvláštní dílo a ne zcela pro každého a jedná se (na mou duši) vlastně o - málokdy vídanou - žánrovou kombinaci duchařského hororu se sci-fi.
Film napsali velmi schopní bratři Jonathan (*1976) a Christopher Nolanovi (*1970), a jak víme, je vždy odvahou se na plátně poprat nikoli s fantasy, ale se skutečně ryzí science fiction. Stanley Kubrick to dokázal s Vesmírou odyseou a pro sourozence to bylo další výzvou. Nevíme, nakolik se báli, ale nakonec vytvořili pozoruhodný a silně vizuální příběh obsahující zajímavé otázky a souběžně fintu v podobě tří archetypálních příběhů. Podívejme se na tyto „historky“ blíž a pojmenujme je co nejjednodušeji: Muž za knihovnou, Dívenka babičkou a Srdce temnoty.
Začnu tím prostředním. Je tu totiž patrně základem, bez něhož by se konstrukce zřítila. Historka Dívenka babičkou má statickou, ale i časově rozvolněnou osu.
Ta statická předvádí holčičku, což musí být zajímavé samo o sobě, asi jako jsou zajímavé děti obecně, a nápad jaksi „jistí“ část úspěchu, protože se zde citlivě předvádí ideální vztah onoho děvčete (hraje jej Mackenzie Foyová) a otce (působivý Matthew McConaughey).
Vztah je však rozbit, a to tím nejneuvěřitelnějším způsobem; ale je roztříštěn také proto, aby se závěrem šťastně slepil. Tím závěrem je ovšem děcko už na konci života (babičkou) a tatínek... Ten se nezměnil.
„Na smrt vlastních dětí bychom se neměli dívat,“ říká ona stará paní a její – nyní už mladší - otec proto odchází. Dáma umírá pouze v kruhu svých ratolestí. A každý život podobně skončí, nicméně úvodem jde o čarovné roky dětství.
To se, pravda, v něčem právě stáří podobá – a láska nemívá v obou těch etapách takřka nic společného se sexualitou. Nu, a s časem plynoucí složka dětského motivu Interstellaru předvádí víckrát již divákům předestřenou myšlenku, co by se mohlo přihodit, kdyby kosmonaut odletěl do kosmu a dík časovému paradoxu nezestárl, takže by dceru našel po návratu už starou. A s ní celý svět.
Nyní ovšem přistupme i ke strašidelné části filmu, k Muži za knihovnou, a Hitchcock by ji vyprávěl takto: „Vždy večer, když táta dceru nechá o samotě v pokojíku, hne se hřbet knížky na některé poličce, nu, a jindy kniha přímo vyletí. Vyskakují, jako by chtěl někdo podat z Onoho světa zprávu, například morseovkou, a naše děvče se bojí, ale postupně ho ovládne racionalita a pokusí se informace zaznamenávat, až nakonec se odhalí, že za onou knihovnou nebyl duch, ale visel tam celý čas sám táta. V kosmu. Po návratu z jiné dimenze.“
Podobný příběh by sice Hitchcock zmuchlal do koše, ale bratři Nolanové měli lepší nápad. Následuje (a celým filmem prolíná) ještě třetí historka.
Napsal ji Joseph Conrad, autor polského původu, a zove se Srdce temnoty. Ve zjednodušení se dá vyprávět i takto: Někde předaleko v pralese či vesmíru žije muž-démon (zde herec Matt Damon) a původně nebyl tak zlý, nicméně vlivem pralesa, zklamání, prázdnoty, samoty a okolního prostředí se změnil. A nově je dost možná tím nejtemnějším bodem temnoty, kterou jsme k němu doputovali, ačkoli jsme ho původně považovali za Boha. Však taky Bůh je, ale zla, a ve filmu režírovaném Christopherem Nolanem ho původně vyslali na expedici, aby objevil planetu pro lidstvo umírající na Zemi hladem a pod nánosy jemného prachu.
I letěl jako rytíř, ale v dáli náhle zjistil, že nic jako lepší ráj nikde neexistuje. Potřeboval ovšem, aby ho zachránili, i odvysílal pravý opak zlé reality; a když tedy přiletí náš dobrý otec, který kvůli tomu lháři opustil dceru, strčí jej rozčarovaný objevitel Ničeho zákeřně do propasti. Nato se sápe po jeho lodi. Ale otec se nezřítí a vrátí se dokonce domů, i když do budoucnosti.
Insterstaller má samo sebou i další fazety, ale především dokazuje, jak lze kombinovat podobnou trojici historii neboli memů. Výsledek divákem otřese.
Interstaller (27. nejoblíbenější film podle ČSFD). Scénář a režie Christopher Nolan. Spoluautor scénáře Jonathan Nolan. Hrají Matthew McConaughey, Mackenzie Foyová, John Lithgow, Michael Caine, Anne Hathawayová, Jessica Chastainová, Ellen Burstynová, Matt Damon a další. Kamera Hoyote van Hoytema. Hudba Hans Zimmer. Délka 2 hodiny a 49 minut. USA/Británie/Kanada/Island 2014
Ilustrační foto: pixabay.com
07.03.2019 - Ivo Fencl