Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Táňa Kubátová: Bukůvky



Úvodník:

Hledání lásky a štěstí pro ni není snadné, přesto se nevzdává a osud je k ní milosrdný.

Historička a genealožka Štěpánka Michorowská se dostává ke starým dopisům a deníkům, které působivě vykreslují osudy hned několika členů jedné rodiny. Z těchto písemností sestaví příběh, mapující druhou polovinu dvacátého století, viděný převážně očima Karly Bukůvkové. Tato pozoruhodná žena se narodila v roce 1936 do továrnické rodiny a velkou část svého života byla nucena prožít ve společenské atmosféře, která jí pohrdala. Přesto neztratila svůj optimistický pohled na svět a našla způsob, jak svůj život nepromarnit a prožít jej naplno.
 



Článek: Ukázka z knihy

Z deníku Karly Bukůvkové                                                 8. června 1956

Všechno jsem pokazila! Já hloupá, tehdy jsem si myslela, že Matěje zachraňuji, a přitom jsem nevědomky zavinila, že už nikdy nepřijel, nikdy jsme se nesetkali a nikdy jsem nedostala šanci alespoň zkusit, zda bych se mu nemohla zalíbit a zda by se na mě nemohl začít dívat jiným pohledem než pohledem strýčka na malou neteřinku!
Kdyby jen tehdy ten dopis na Glembowku nedorazil! Matěj by přijel a já věřím, že by se mu nic nestalo. Strýc Jenda sice tvrdí, že si nemůžeme být jisti, zda Kalina přece jen nějaké pátrání nepodnikl, ale já si jista jsem! Poznala jsem na něm tehdy, že jen zkouší, jak na ono příjmení Michorowski zareagujeme, ale jeho výraz jsem si mylně vyložila jako očekávání triumfu. Kdyby pátral, například na hranicích, a zjistil, že člověk toho příjmení tudy opravdu ten den projel, jeho triumf by byl okamžitý a nehledal by potvrzení svých slov v našich tvářích!
A já teď můžu jen brečet nad svým zpackaným životem…
Anebo si říkat, že mám možná velké štěstí? Kdybychom se mohli tehdy vídat, co kdybych musela čelit skutečnosti, že ať se snažím jakkoli, neshledává na mně nic pozoruhodného, jsem mu docela lhostejná a nikdy mě nebude brát jinak než jako příbuznou z osmdesátého kolena? V současné situaci si však mohu hýčkat jiskřičku naděje, že kdyby osud nebyl tak krutě zlomyslný, mohla jsem tou jeho vyvolenou být já.
Kdepak, nechci tohle zbabělé šidítko. Byla bych mnohem raději, kdybych o něj tehdy mohla bojovat, ač bych riskovala, že prohraju.
Vlastně nevím, jaký smysl mělo tenhle sešit otvírat a cokoli sem psát. Tohle už není ani deník, to je sbírka občasných výkřiků na téma Matěj Michorowski. Jen jsem to jméno napsala a zadívala se na ně, začala jsem slzet jako prasklý vodovod. Kdy jen to přestane?! Má ženu a čerstvé miminko! Vyřizovala jsem mu po strýci gratulaci a zároveň v mém nitru umírala i ta poslední kapička naděje…
A dost!


O autorce:

Táňa Kubátová je zavedená autorka, která svým čtenářkám už řadu let přináší laskavé příběhy ze současnosti (Síťovky, V pondělí a ve čtvrtek, Známá neznámá, Záruční list na život...). V knize Osud tančil charleston a nyní také v Bukůvkách však své hrdiny provází od dvacátých let až do naší současnosti.

Více se o autorce i jejích knihách dočtete na stránkách
www.tkweb.cz, kde si můžete i knihy objednat.




16.11.2019 - redakce