Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Blázni a milenci a básníci
Úvodník: Letní Shakespearovské slavnosti čekají ty, kdož si toto kulturní oživení oblíbili až v létě 2005, přesto milovníci Shakespeara nemusí zahálet ani v zimě. Agentura Shock připravila výběr těch nejzajímavějších dialogů a monologů z nejslavnějších Shakespearových her pod názvem „Blázni a milenci a básníci“ (The Best of Shakespeare).
Článek: Ke spolupráci na tomto pozoruhodném představení přizvala Martina Hilského, překladatele a znalce Shakespearova díla, který stane na jevišti a působí zde jako spojovací článek mezi jednotlivými ukázkami z dramat. Divákům předkládá nové souvislosti a vysvětluje i smysl Shakespearových sonetů, kdy jsou některé z nich přímou součástí i samotných her. Hrdinové Shakespeara totiž s oblibou mluví rýmovaným veršem a v tom tkví asi kouzlo jeho jazyka. Kromě Martina Hilského se na jevišti v mnoha rolích představuje čtyřka mladých herců pod režisérskou taktovkou Borise Rösnera. Všichni čtyři nepatří rozhodně k tvářím, jež vídáme denně na televizní obrazovce, přesto jsou jejich výkony dobré, až na malou výjimku v osobě velmi půvabné Zuzany Kajnarové, kdy bohužel její Kateřina ze Zkrocení zlé ženy není dostatečně rázná proti výpadům Petruchia (Martin Hofmann), jenž si ji chce poměrně energickým způsobem získat. Další Kateřinu v ukázce z komedie Marná lásky snaha představuje pro změnu Jana Stryková. A ta se rovněž zhostila Violy ve Večeru tříkrálovém, kdy v převleku za muže má namlouvat krásnou dívku pro muže, jehož sama miluje. Když si uvědomíme, že v alžbětinské době hráli ženské role muži, tak tím pádem v osobě Violy vznikl zajímavý kontrast – muž ztvárňující ženu musí tuto ženu „převléknout“ za muže.
Samozřejmě nechybí ve výběru toho nejlepšího ani dialog Hamleta s Ofélií, kdy ji několikrát rázně posílá do kláštera. V té chvíli se Hamlet bláznivě chová jen naoko, kdežto nebohá Ofélie už bláznivá je. Divák ale želí Ofélie a možná si leckterá žena v hledišti povzdechne, že kdyby ji někdo stejně drsně posílal do kláštera, asi by takový nepěkný konec lásky neustála se zdravým rozumem.
Jedno z nejslavnějších dramat Romeo a Julie vedle skvostného sonetu, jenž Julií okouzlený Romeo „skládá“ přímo na jevišti, obsahuje i poměrně konvenční vyznání lásky k Rosalině, do níž se Romeo zamiluje před Julií.
Do této chvíle jsou „Blázni a milenci a básníci“ více o lásce, než o smrti, ale pak už přichází soumrak a s ním scéna, kdy Othello (Martin Stránský) přichází k Desdemoninu loži s úmyslem zaškrtit ji. Prvně podlehne kráse spící a něžně ji opěvuje, vzápětí se mění v běsnícího žárlivce, který se připraví o to nejdražší, co měl na světě. Zatímco Othello se dopouští vraždy, Antonius i Kleopatra se rozhodnou k sebevraždě a každý zvolí svůj způsob. Tím se nad jevištěm setmí. Přichází smrt často přítomná v Shakespearových hrách. Jeho hrdinové zabíjí z pomsty a touhy po moci, kdy nic lidsky zlolajného jim není cizí.
Možná každý z nás je ve skrytu duše blázen a milenec, kdy v milostném opojení umí říkat hezká slova. A právě proto rozumíme Shakespearovým postavám a právě proto můžeme pociťovat s nimi jisté souznění.
Blázni a milenci a básníci nepřináší jen známé scény z dramat Shakespeara, které se s oblibou parodují ať v televizi, tak na divadle, nebo v literatuře, ale především dokazují, že lidé jsou stále stejně marniví, vášniví a nepoučitelní, jen kulisy doby a podmínky se mění.
Další představení můžete shlédnout 30. ledna 2005 od 19 hodin v klubu Lávka.
Foto - www.shakespeare.cz
22.12.2004 - Martina Bittnerová