Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Svítání v nedohlednu
Úvodník:
Článek:
Společnost dusí se, společnost značně chorá
neschopná ochrany těch, kteří právě tonou
Do pekla s úpisem posílá seniora
Sůl sype do rány – a nazývá ji vonnou
Strach křídla rozpíná – strach o babičku s dědou
že vir je zahubí, vir, který mocně řádí
Vyrvaným rostlinám dát život nedovedou
Všechno je naruby – čeká se na pořadí
Psychika upadá – a není, co ji zvedne
úzkost již působí – mnohý z nás velmi strádá
Žádá se úhrada – však dluh roste den ze dne
a nejsou způsoby, jak platbu neodkládat
Řadu z nás napadne, že odepsat nás ráčí
Stát penzi uspoří, když děd natáhne brka
Že je to nápadné? Především je to k pláči
Slaví jen úhoři – jiným se rybník scvrká
Služby jsou v sutinách – a s nimi cestování
kde chleba dochází, tam pro hry není místa
Prostor nám utíná, to co nás na dno vhání
slyšíme rozkazy – a čteme, co se chystá
Někdo je zvědavý, jak dlouhé tohle bude
ten pochod po poušti – jen v písku bez oázy
Tohle se nespraví – ne, přijde další úder
Prý, kdo to dopouští? Což nám to nedochází?
Žák doma zakrní – a učňům praxe chybí
Kde vztah je napjatý, tam houstne atmosféra
Jsme jako na trní. Vždy se však najde kibic
&Slape nám na paty, co přehlédli jsme včera
Mnohý zří ze skály, že ztrácí vlastně všechno
když ráno procitá, tak proměny se leká
Kdo dýchat přestali, ti se již nenadechnou
Co jíme dosyta? Stravu, co není měkká
Věci jsou za hranou – a vývoj tryskem cválá
trup lodi prasklý je – a voda se jen hrne
Je zcela nahranou společnost okoralá
již průtrž zalije z přeháňky nepatrné
Množí se rozkoly – a příkopy dál hloubí
V boku má oštěpy a v hrudi ostré šípy
víra, jež povolí, když rozum protnou šrouby
Vždy ti se rozštěpí, kdo se včas nedovtípí…
Zdroj foto: archiv autora
14.02.2021 - Marek Řezanka