Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - VAZAČ VZPOMÍNEK – mysteriózní historický román Bridget Collinsové
Úvodník: Zkušeného čtenáře dnes už máloco překvapí. Často máte pocit, že vše již bylo napsáno, že už autoři nemohou přijít s ničím novým. Námět knihy Bridget Collinsové osloví originálností, musí zaujmout a dá vám podnět k dalším úvahám.
Článek:
Mohl by se jmenovat prostě VAZAČ KNIH, ale nejde o knihu jako artefakt, ale o její obsah. Brzy pochopíte, že nejde ani tak o vázání knih, ale o vázání „do knih.“ Do knih se váží tíživé myšlenky či vzpomínky na události, na něž chce člověk zapomenout a které rád vytěsní ze své mysli. Tuto tajemnou činnost na pokraji čarodějnictví provádí speciální knihvazač, lidmi opovrhovaný, ale v případě potřeby vyhledávaný. K této práci je povolán syn venkovského farmáře Emmett Farmer, který po prodělané těžké nemoci už není schopen práce v hospodářství. Proč si ho jako svého učně vyhlédla knihvazačka Seredith?
Emmett se v její dílně na okraji bažiny učí pracovat s kůží a dělat krásné vazby. Přitom knihu měl v ruce jen jedinkrát a její čtení mu otec přísně zakázal. V Seredithině dílně však jednou uvidí dívku plnou bolesti a utrpení, která z tajné místnosti vychází po vázání jakoby omámená a zcela bez duše. Poznává (ne poprvé a ne naposledy) také druhou postavu románu mladého šlechtického syna Luciana Damaye. Jen o vlastním vázání se mnoho nedozví. I čtenář v první části knihy bude dlouho zmaten, bude čekat bližší podrobnosti. Autorka záměrně zamlžuje a víme jen to, co Emmet – že knihvazač se dokáže vmyslet do duše jiných lidí, „vzít utrpení a učinit je neškodným.“Tajemství ukrytá v trezoru plném knih jsou navždy uzamčena. Stejně jako část Emmettovy duše, část, kterou cítí jako ztracenou a k níž nemůže najít klíč. Až do chvíle, kdy objeví i svoji knihu a náhoda mu pomůže odhalit tajemství své nemoci a odmítavého postoje své rodiny.
Čtenář, stejně jako Emmett, dlouho tápe a hledá. Následuje druhá část knihy, kdy svázané vzpomínky vyplují na povrch a jako v klasickém románu sledujete část Emmetova života, hlavně vztah k sestře Altě (proč se v dalších částech románu tato postava ztratí?) a lásku mezi ním a stejně starým Lucianem Damayem. Autorka se odvážně pouští na módné téma téma gay lásky a činí to vkusně a citlivě. Zatímco Emmettovy vzpomínky ožívají v jeho mysli, ty Lucianovy jsou svázané a celou třetí část knihy se je Lucian snaží najít a pochopit, co se mu z mysli ztratilo.
Hodnotit román lze z mnoha úhlů. Nejprve historické zařazení příběhu, které odkazuje někam do 19. století byť se v něm rozporuplně mluví o „konci křížových výprav.“ Důmyslné je rozdělení na tři části, v nichž se otevřou vzpomínky nejprve Emmetta a nakonec Luciana a uprostřed je vlastní příběh jejich vztahu. Romantická láska mezi gayi už dnes nešokuje, ale pochopíte, že v minulosti o několik století dříve bylo nutno ji „svázat.“ Z čtenářského hlediska je vše dokonalé. Autorka píše podrobně, v pomalém nikoli však nudném tempu, tajemství odhaluje postupně tak, aby udržela čtenářovu pozornost a odhaluje je v pravou chvíli, kdy to čtenář očekává.
Tady vás musí napadnout počínání šamanů, kteří také údajně převezmou část duše postiženého a tím ho zbaví tíhy svědomí a odpovědnosti. Nebo zpověď v kostele, kdy věřící svěří své hříchy duchovnímu a uloženým pokáním se z nich snaží vyvázat. Či ještě jinak – jak to provádějí psychoanalytici, kteří nutí pacienta mluvit a mluvit... Tato předání tajemství však nejsou trvale skryta. Knihvazač to dokáže, jen se nesmí ke knihám nikdo dostat. Proč potom slavnostní složité vazby, jež se Emmett učí dlouhé měsíce, když kniha bude trvale v nepřístupném trezoru?
A dotýkáme se morálního aspektu vazačství. Z lidského života nelze vytrhnout část. Odstranit, svázat, zničit. Je to vysátí duše, „druh kouzla... špinavého a nechtěného.“ Lze to také proradně zneužívat. Typickým příkladem je Lucianův otec, cynický požitkář, takový tehdejší de Sade, jenž paměť svých obětí, většinou služek, nechává svázat a ony ho stále mají za lidumila. To je mimořádná postava, která by si zasloužila větší plochu. Navíc, jak popisuje autorka, svazování využívají lidé, kteří své rádoby vzpomínky prodávají a nabízejí je nepoctivým knihvazačům. Tento aspekt je důležitý. Rozdíl mezi knihami, kde jsou skutečné vzpomínky, skutečný prožitý protrpěný život a mezi tak zvanými romány, v nichž „nejde "...o skutečné lidi, ani o skutečné vzpomínky.“ Ty jsou „vymyšlené.“ Jsou to romány, které jsou „napodobeninou knihy“ a píší je lidé „kteří si rádi představují utrpení. Lidé, kteří nemají žádné skrupule, pokud jde o čest. Lidé, kteří dokáží trávit dny psaním dlouhých smutných lží, aniž by z toho zbláznili,“ říká Lucian.
Vážení spisovatelé, pisatelé lží – ještě jste se nezbláznili? Co je navíc pikantní, do této kategorie "lhářů" patří i autorka románu (doslova románu) VAZAČ VZPOMÍNEK Bridget Collinsová, neboť vše je tu vymyšleno – a podotkněme poctivě, dokonale a uvěřitelně. Obdivovat musíte ale třeba to, jak důsledně a citlivě se vmýšlí do duševního stavu milujících se mladých mužů – jako by je vázala sama.
Bridget Collinsová
Bridget Collinsová (* 1981) vystudovala anglický jazyk a literaturu na King's College v Cambridgi a poté studovala herectví na London Academy of Music and Dramatic Art. Je autorkou sedmi uznávaných knih žánru „young adult“ a byly uvedeny dvě její divadelní hry, jedna z nich v rámci festivalu Edinburgh Fringe. Vazač vzpomínek je její první knihou pro dospělé čtenáře a vůbec první, která vychází v češtině.
Foto: knihydobrovsky.cz
*********************************
Bridget Collinsová: VAZAČ VZPOMÍNEK
z anglického originálu The Binding přeložila Bronislava Grygová
vydalo nakladatelství JOTA, s.r.o. Brno 2021
15.04.2021 - Stanislav Polauf