Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Černé práce Viktora Karlíka
Úvodník: Linoryt je poměrně zajímavá a náročná technika, kdy výtvarník nejprve namaluje vzor, ten přenese na lino a pak rydlem vytváří to, co dá základ grafice. Rydlem se odstraňují plochy, které zůstanou bílé. Když je hotovo, přetře se lino barvou a obtiskne na arch papíru, ale také se může tisknout třeba i na textil. Při rytí občas rydlo zajede do kůže a proto řadu linorytů nechtěně kropí výtvarníkova krev. Pracovat na linorytu znamená obklopit se špínou a nepořádkem. Snad proto Viktor Karlík zvolil pro svou novou knihu název „Černé práce“. Ačkoliv k samotnému tisku by mohl samozřejmě používat i barvy jiné.
Článek: Kniha „Černé práce“ /vydala Společnost pro Revolver Revue/obsahuje katalog linorytů autora z let 2000-2004 a přináší v nich autorův osobitý pohled na město. Viktor Karlík zůstává věrný svému Smíchovu, který dříve býval periférií a proto se v jeho grafikách objevují motivy lamp, komínů a domů. Vše naznačuje v liniích, velmi ostrých, což plně koresponduje s vrypy rydlem. Karlík se nevyhýbá ani lidským postavám, ty však mnohdy splývají s komíny, či sirkami. Tyto útvary na jeho postavách vlastně jakoby vyrůstají. A tím svět živých bytostí a neživých věcí se vzájemně prolíná. A pak se můžeme sami sebe ptát, zda-li nejsme někdy pouhými věcmi a zda někdy věcem naopak nepřikládáme větší význam, než mají.
Předchůdcem této knihy se stalo album Linolea z roku 2000, které vyšlo ve 27 exemplářích. Černé práce pak doplnily Linolea o komentáře k jednotlivým grafikám z pera autora, esej Zbyňka Hejdy a již zmíněný kompletní katalog linorytů s jejich bibliografickým soupisem. Prakticky na osmdesáti stranách se vydáte na pouť městem očima Viktora Karlíka, který si všímá i psů, jejichž chov se stal v Praze tolik populární, nebo zachycuje smetený nepořádek z ulic připravený k likvidaci. Umím si docela dobře představit, že grafiky budou provázet coby ilustrace i beletrii, vždyť opisují běžný život, který všichni prožíváme a nezapomínají ani na specifický humor onoho již řečeného prorůstání lidí a předmětů.
Tím, že kniha obsahuje většinu textů přeložených do angličtiny, stává se i pomyslnou vizitkou a ukázkou současného českého výtvarného umění.
Viktor Karlík nepatří ale rozhodně k novicům české scény. Po absolvování Střední průmyslové školy grafické pracoval jako restaurátor, kurátor a především pak spoluzaložil časopis Revolver Revue v roce 1985. Pravidelně vystavuje v Čechách i zahraničí. V roce 2001 mu Galerie Klatovy-Klenová uspořádala retrospektivní výstavu.
06.01.2005 - Martina Bittnerová