Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Takhle ti zpívá Terezín
Úvodník: V bývalých Magdeburských kasárnách v Terezíně jsem objevil německy psanou báseň, jež mě velice oslovila: Svou syrovostí, naléhavostí, ale i nadějí, která z ní přímo křičí.
Zkusil jsem ji volně přebásnit, aby smysl zůstal zachován, a forma byla pokud možno neporušena.
Článek:
Takhle ti zpívá Terezín… (Das Liedchen von Terezienstadt, překlad)
Nás na čtyřicet tisíc Židů
smířit se snaží s pohanou.
Ti, kteří neodjeli v klidu
do Polska, rakev dostanou.
Oděni víc než velmi spoře
v kasárnách vyhlížíme hvězd,
věčný svit na tom temném dvoře
pomáhá hrozný tlak nám snést.
Svoboda sídlí ve vesmíru,
ne v kasárnách, z nichž nelze ven.
Ve snech snad ještě máme víru:
Jak dlouho jen, jak dlouho jen.
Něčí jsi bratr, otec, syn:
Takhle ti zpívá Terezín.
Svádíme boj za život holý
s každým dnem zvyklí bídu brát.
Hrdost? Ten přepych nedovolí
hlad, kdy lze žebrat akorát.
Dřív by se člověk toho zdráhal,
polévku srkat jako zvěř
z plecháče – pravda je však nahá:
Žer, nebo chcípni – to mi věř.
Maska všem tady rychle padá,
ztraceni naučí se krást.
Každý chce přežít: Je to zrada?
Zde je jen on – a žádná vlast.
Něčí jsi bratr, otec, syn:
Takhle ti zpívá Terezín.
Někteří z nás se na to ptají,
zda se tu k peklu neklesá.
Dřív byli koně v této stáji,
dnes tu spí lidí šedesát.
Líce jsou propadlé až běda:
Z lačnosti tloustnout nedá se.
V táboře pouze sen nás zvedá
o měkkém loži, terase.
Statečný muž svou bolest tiší
přes den, kdy slunce praží moc.
Srdce nám rozežraly myši,
pláčeme vždy, když přijde noc.
Něčí jsi bratr, otec, syn:
Takhle ti zpívá Terezín.
Děti a starci pěkně spolu:
Z těch prvních klíčí něco z nás.
Ti druzí zesnou plni bolu,
k svým otcům vracejí se včas.
Smrt v černé zbroji trochu mate:
Jí děcko je zde šumafuk
i srdceryvný nářek matek,
z nějž stal se tady běžný zvuk.
I jinak zocelené chlapy,
s nimiž většinou nehne nic,
ta strašná ztráta matek trápí,
jak pláč jim trhá kousky plic.
Něčí jsi bratr, otec, syn:
Takhle ti zpívá Terezín.
Prý ve vzorovém tady ghettu
nás osud skřípl pěkně fest.
Čtyřicet tisíc. Stále jsme tu,
což zbytek z milionu jest.
Starosti nás zde četné souží,
bolí nás všechno, marná věc.
Z bláta se ocitáme v louži.
Žijeme ale, a to přec.
Osud nás svedl dohromady,
aniž je někdo tomu rád.
Doufáme aspoň, když jsme tady,
že vše se změní jednou snad.
Něčí jsi bratr, otec, syn:
Takhle ti zpívá Terezín.
Až jednou se to rázem změní
a strastem bude konec již.
Až mír budou znát pokolení,
pak zazpívám si doma, víš.
Však pokud osud jinak míní,
a rozkaz pohřbít mě tu dal,
svobodu budou holt mít jiní,
má báseň žít si bude dál.
Až všechen tento úděl zmizí
a tobě štěstí bude přát,
vzpomeň si, prosím, na tu krizi,
kdy se zoufalstvím kráčel hlad.
Něčí jsi bratr, otec, syn:
Takhle ti zpívá Terezín.
Zdroj totografií: archiv autora, pixabay.com
Audiobáseň: http://www.muamarek.cz/files/mp3/takhle-ti-zpiva-terezin....mp3.
15.09.2021 - Marek Řezanka