Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Rozštěpení



Úvodník:

Článek:
Kdo se dnes ještě tomu diví,
že mnoho lidí nevěří
v soudy a proces spravedlivý?
Trestáni jsou jen někteří.

 V média a vše, co v nich zazní,
když jsou v nich štváni nevinní.
V svobodu utopenou v lázni
krve, již nikdo nezmíní.

 Těžko se hledá autorita,
když kde kdo tvář svou prodává.
S hustší tmou řadě lidí svítá.
V srdci je bolest bodavá.

 Nedůvěra je převeliká,
útočí na nás oštěpy.
Člověk se svého bratra zříká,
až pak i sám se rozštěpí.

 Takový stav je tragédií,
kdy jsme si sami vězením.
Vše kromě zdí nás krutě míjí:
Mříž zas jen za mříž vymění.

 Těm, kdo nás dělí na atomy,
naprosto jasně dochází,
že jeden proutek snadno zlomí,
ne svazek – natož provazy.

 Společnost, v níž se stejnou řečí
dva lidé stěží domluví,
odsouzena je trpět v křeči,
bez naděje – a omluvy.

 Kde žijí lidé bez diskuzí,
kde jeden s druhým zápasí,
tam stejný krok všem měří chůzi,
víc přitaženou za vlasy.

 Jestliže nic nás nepropojí,
izolace nás pohltí.
Padneme sami v marném boji,
za života již po smrti.

 Nebuďme tedy k sobě hluší:
Najdeme vodu na poušti.
Zájem náš, a to mnohý tuší,
v poznání kořen zapouští…



Audioverze básně: http://www.muamarek.cz/files/mp3/rozstepeni.mp3
 
Foto: archiv autora
 

25.11.2021 - Marek Řezanka